Anatomie a fyziologie králíka

 

 

Anatomie a fyziologie králíka

 

Zoologické zařazení králíka

Kosterní soustava

Svalová soustava

Kožní soustava

Trávicí soustava
Močové ústrojí

Dýchací ústrojí

Oběhové ústrojí

Nervová soustava

Pohlavní ústrojí

 

 

Zoologické zařazení králíka

Zoologicky řadíme králíka domácího ( Oryctolagus cuniculus domestica) do kmene obratlovců ( Vertebrata) třídy savců (Mammalia) řádu zajícovců (Lagomorfa) čeledi zajícovitých ( Leporidae) a rodu králík (Oryctolagus)

 

Kosterní soustava

 

Kostra králíka tvoří pevný a podpůrný podklad všem měkkým částem těla. Skládá se celkem z 212 kostí,což je o 7 kostí více než u člověka. Skládá se z kostry hlavy, trupu, hrudních končetin a pánevních končetin. Hmotnost kostry dosahuje 9-10 % z celkové hmotnosti těla.Hlavní nosnou osou kostry je páteř, která je poměrně dlouhá esovitě prohnutá. Vytváří podklad pro úpony svalů hřbetu a pánve.Skládá se ze 46 - 48 obratlů podle plemene a velikosti králíka, z toho 7 obratlů připadá na krk, 12 – 13 obratlů je hrudních, 7-8 obratlů bederních, 4 obratle křížové a 18 kůstek obratlů ocasních. Nejintenzivnější nárůst kosterní hmoty se odehrává ve věku 5 až 6 měsíců věku králíka, pokud v tomto období zanedbáme správnou výživu, dochází ke křivicím, které však již dalším i sebelepším krmením nelze zcela odstranit. Lebka králíka je protáhlá a vysoká s nevelkou mozkovnou a jen málo klenutými jařmovými oblouky, dále má poměrně dlouhé nosní kosti. Důležité postavení v kostře hlavy králíka mají zuby. Dospělý králík má 28 zubů, mléčný chrup králíka obsahuje pouze 16 zubů ( 6 řezáků a 10 třenových zubů). Přeměna mléčného chrupu na trvalý probíhá ve věku 1 měsíce. Horní čelist králíka obsahuje pár velkých zahnutých řezáků ( Dentes incisivi) , které mají na rozdíl od ostatních savců na přední straně podélnou rýhu, vedle nichž jsou malé podpůrné řezáčky. Díky těmto podpůrným řezáčkům se králíci a zajíci odlišují od ostatních hlodavců.Velké řezáky dorůstají po celý život králíka, jejich nárůst může dosáhnout 10 až 15 cm do délky během 1 roku. Proto je nezbytné zajistit králíkům možnost ohryzu,pro jejich obrušování. Při špatném postavení čelistí ( předkus) králíka dochází k silnému přerůstání těchto řezáků až s následkem smrti.Jedinou záchranou takto postiženého zvířete je jejich pravidelné upravování veterinárním lékařem, avšak jedinec s tímto postižením nesmí být zařazován do dalšího chovu, jelikož jde o vadu dědičnou. Vedle řezáků je v čelistech

mezera, králíkům chybí špičáky ( Dentes canini) Dále následují na každé straně tři malé stoličky neboli zuby třenové ( Dentes praemoláres) a tři velké stoličky ( Dentes molares). V dolní čelisti chybí malé podpůrné řezáčky a na každé straně 1 zub třenový. Králík rozmělňuje potravu žvýkáním a to tak ,že pohybuje dolní čelistí do stran.

 

 

 

 

ZUBNÍ VZOREC KRÁLÍKA

 

 

3 3 0 11 11 0 3 3

3 2 0 01 10 0 2 3 celkem 28 zubů

 

 

M P C I I C P M

 

 

I- řezáky - Dentes incisivi

 

C-špičáky - Dentes canini

 

P-třenové zuby- Dentes praemolares

 

M- stoličky - Dentes molares

 

 

 

Popis kostry hlavy

 

  1. tělo mezičelisti

  2. třenové zuby horní čelisti

  3. horní stoličky

  4. očnice

  5. spodní stoličky

  6. spodní čelist

  7. třenové zuby spodní čelisti

  8. spodní řezáky

  9. horní řezáky

  10. horní čelist

 

 
 

 

 

 
 
Popis kostry králíka

 

1) výběžek mezičelistní

2) očnice

3) temenní kost

4)krční obratle

5)hrudní obratle

6)bederní obratle

7)křížové obratle

8)ocasní obratle

9)kost pánevní

10)kost sedací

11)kost stydká

12)kost stehenní

13)kost lýtková

14)kost patní

15)kosti zánártní

16)kosti nártní

17)kosti článků prstů

18)kost holení

19)čéška (koleno)

20)žebra

21)loket

22)kost loketní

23)kost vřetení

24)kosti zápěstní

25)kosti záprstní

26)kosti článků prstů

27)kost pažní

28)lopatka

29)hrudní kost

30)čepovec

31)nosič

32)dolní čelist ( zuby)

33)horní čelist (zuby)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popis krajiny těla králíka

 

  1. ucho

  2. zátylek

  3. lopatka

  4. hřbet

  5. bedra

  6. slabina

  7. záď

  8. ocas ( pírko)

  9. pata ( hlezenní kloub)

  10. pánevní končetina

  11. koleno ( kolenní kloub)

  12. břicho

  13. loket ( loketní kloub)

  14. hrudní končetina

  15. drápy

  16. prsty

  17. hruď

  18. krk

  19. líce (tváře)

  20. brada

  21. dolní pysk

  22. horní pysk

  23. nozdry

  24. nos

  25. oko

  26. čelo

  27. spánek

 

 

Svalová soustava

Je vlastně souhrn svalů příčně pruhované vůlí ovládané svalstvo, dále svaly vnitřních orgánů a srdce. Sval je biologickou rezervou živin,zabezpečuje pohyb zvířete a funkci jeho orgánů. .Z hlediska chovatelského je svalová soustava velmi důležitá , formuje exteriér králíka a dává typ jednotlivým plemenům. Pro chovatele zaměřené na masný chov představuje svalovina nejhodnotnější produkt – maso. Množství svaloviny je ovlivněno výživou, prostředím a genetickým založením.

 

Kožní soustava

Zahrnuje vlastní kůži , podkožní žlázy a cévy, mléčnou žlázu a drápy. Kůže králíkovi slouží k udržení teploty těla, mechanicky chrání vlastní tělo před poškozením, u volně žijících králíků zajišťuje zbarvení kůže splynutí s okolním prostředím. S vlastním tělem je kůže spojena poměrně volně za pomocí podkožního tuku a svalstva. Je vyživována spletitým systémem cév a žil,které zabezpečují její prokrvení a zvláště ušní cévy a žíly účinně regulují teplotu těla. Kůže králíka se z 18% podílí na celkové hmotnosti těla. Povrch kůže je pokryt srstí. Srst vyrůstá z podkoží šikmo a jednotlivé chlupy jsou uloženy ve chlupových váčcích. Pouze u krátkosrstých plemen ( rexů ) došlo vlivem mutace ke kolmému postavení chlupů. Srst je složena ze čtyř druhů chlupů. Jsou to chlupy podsadové, krycí,pesíky a hmatové.

Chlupy podsadové – ( vlníky ) jsou krátké, jemné, zvlněné a velmi husté. Čím větší a hustější jsou vlníky,tím je kožešina kvalitnější. Nejjemnější srst mají angorští králíci, u nichž jsou v podsadě zastoupeny vlníky až z 90%.

Chlupy krycí – ( osiníky) jsou měkké, silné, u kořene zkadeřené, jsou poněkud delší než podsadové chlupy. Mají dřeňový kanálek, který obsahuje vzduchové bublinky. Tvoří přechod mezi podsadou a pesíky.

Pesíky – jsou nejdelší, rovné, silné, nezvlněné chlupy, které mají dřeňový kanálek naplněný vzduchem. Jejich délka je od 3-5 cm dle plemene.Chrání srst proti mechanickému poškození a udávají barevný ráz srsti.

Chlupy hmatové- jsou ze všech chlupů nejsilnější a jsou zcela rovné, nejsou po celém těle králíka ,najdeme je na vrchním pysku, okolí očí a někdy i na bradě. Nazýváme je též vousy, Plní hmatovou funkci při příjmu potravy.

Výměna chlupů nebo-li línání, je proces při němž chlupová bradavka rohovatí, odlupuje se a následně chlup vypadává. Probíhá u dospělých králíků dvakrát do roka ( na jaře a na podzim). U mláďat třikrát ročně, poprvé ve stáří 8 týdnů,dále pak ve věku 3-4 měsíců a potřetí kolem 6-7 měsíce. Vlastní línání trvá obvykle kolem 1 měsíce, délka doby línání závisí od vnějších vlivů,ustájení, výživy, zdravotního stavu a příslušnosti k plemeni. U samců roste srst intenzivněji než u samic. V době březosti se u králic zpomaluje růst srsti a povoluje se spojení chlupu a chlupového pouzdra, vlivem tohoto jevu si může králice vytrhávat srst pro stavbu hnízda. V období línání bychom neměli jedince zatěžovat fyziologickou zátěží, jako např: připouštění, březost,porod apod.

Další součástí kožní soustavy jsou drápy. Drápy jsou špičatě zakončené rohovité útvary,zakončující články prstů na všech končetinách. Na hrudních končetinách má králík po pěti prstech a drápech a na pánevních po čtyřech. Takže celkem má králík 18 prstů a 18 drápů. V přirozeném prostředí umožňují drápy králíkovi vyhrabávat nory. Rychle dorůstají a při nemožnosti přirozeného obrušování přerůstají. To má za následek sníženou pohyblivost, deformace končetin, znemožnění páření , zranění mláďat matkou apod. V neposlední míře i zranění ošetřovatele při manipulaci se zvířaty. Přerostlé drápy je nutné uměle zkracovat, k tomu jsou určeny speciální kleště. Musíme však dbát na to, abychom nezastřihli příliš, nejlépe na úroveň srsti . Při výstavách je upravenost drápů vizitkou dobré péče chovatele a je i při posuzování hodnocena bodově.

Mléčná žláza u králic je v břišní části mezi svaly a kůží. Její délka je podle plemene až 40 cm, šířka kolem 3 cm, tloušťka 3 cm. Uložena je podélně na levé i pravé straně. Skládá se ze 4-5 párů mléčných žláz, na které navazuje 6 až 14 mléčných bradavek. Bradavky jsou asi půl centimetru vysoké, při laktaci ( tvorbě mléka) se zvětšují. V mléčné žláze se tvoří mléko, jeho intenzivní sekrece nastává těsně po porodu a trvá přibližně 22 až 30 dnů, pak postupně její intenzita klesá. V prvních dnech po porodu králice produkuje tkzv. mlezivo ( kolostrum) , které obsahuje velmi důležité látky pro zdárný vývin mláďat. Přijímáním mleziva se dostávají protilátky zažívacím traktem do krevního oběhu mláděte. Neposkytne-li se mlezivo mláďatům nejpozději do 24 hodin od narození, ztrácí mláďata možnost příjmu protilátek od samice a nevytvoří si imunitu. Mléčnost jednotlivých králic se vypočítává z denních přírůstků jejich mláďat. Na 1 g přírůstku mláděte je zapotřebí nejméně 2 g mléka. Králice s dobrou mléčností produkují denně asi 160 –180 g mléka. Mláďata sají asi 6-8 krát denně. Dobře živená mláďata do týdne zdvojnásobí svoji hmotnost. Mléčnost králic je jedním z nejdůležitějších kritérií pro výběr do chovu. Mléko králíka obsahuje přibližně 30,5% sušiny, 10,4% tuku, 15,5%, bílkovin, 2,5 % cukru, 2,6% minerálních látek, 69,5% vody. Produkce mléka závisí od plemenné příslušnosti, výživě ( hlavně napájení) a dědičném založení. Neopatrným zacházením s kojící králicí ( špatné přenášení,nedostatečná hygiena apod.) můžeme tvorbu mléka narušit a nebo i úplně přerušit, protože laktace je úzce spojena s činností nervové soustavy.

 

Trávicí soustava – Trávicí soustava králíků je uzpůsobena k zužitkování rostlinné potravy. Králík je typickým býložravcem a tak jako všichni býložravci mají i králíci poměrně dlouhá střeva. Jejich délka je asi 4 až 6,5 m což je asi 10x – 12x větší než je délka celého těla. Trávicí ústrojí se skládá z dutiny ústní, hltanu,jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva a konečníku. Zvláštní postavení mají žlázy - slinná žláza, játra a slinivka břišní.

V dutině ústní se nacházejí zuby ( popsáno v kostře králíka ) jazyk a žláza slinná. Zde je potrava po ukousnutí rozžvýkána a prosliněna. Dále putuje polykáním přes hltan a jícen do žaludku. Králík má jednokomorový žaludek o velikosti 5-8 cm s objemem asi 180 – 200ml. V dutině břišní je uložen na levé straně a v přední části přiléhá k bránici a játrům. Žaludek svou stavbou neumožní králíkovi zvracení ani jiný možný odvod plynů, to je nejčastější příčina trávicích potíží ( nadýmání). V žaludku dochází k mísení potravy se žaludečními šťávami. Promíchaná a částečně natrávená potrava putuje nejdříve do tenkého střeva, které je slabší kličkovitě uloženo v dutině břišní, dělíme je na dvanáctník a láčník. Délka tenkého střeva je přibližně 3 – 3,2 m . Do dvanáctníku ústí žlučovody z jater a vývod slinivky břišní. Sekrety které produkují tyto žlázy se aktivně podílí na dalším trávení. Z tenkého střeva pokračuje potrava do střeva tlustého a slepého, zde probíhá hlavní trávení celulózy, kterou rozkládá střevní mikroflóra. Délka tlustého střeva se pohybuje mezi 1,3 až 1,5 m. Součástí tlustého střeva je červovitý výběžek zvaný též slepé střevo, jehož délka je asi 30 až 50 cm. Tlusté střevo přechází na levé straně těla v konečník, kde jsou žlázky obsahující hlen jenž obaluje výkaly – bobky. Konečník ústí do řitního otvoru, který je zakončen svěračem . Poblíž řitního otvoru jsou i pachové žlázky. Zvláštností králíků je tzv. koprofagie – což znamená požírání natráveného obsahu střevního. Králíci produkují mimo běžného trusu ještě měkký trus, který požírají. Jde o trus bez obsahu vlákniny s vysokým podílem bílkovin a vitamínů, zvláště skupiny B. Králíci si takto doplňují chybějící látky a mikroflóru. Největší část živin z potravy je vstřebána ve střevech a to až 80%. První zbytky nestrávené potravy – bobky , králík vyloučí během 1 až 2 dnů po jejím přijetí. Rychlost průchodu potravy trávicím traktem závisí od kvality a složení přijaté potravy,důležitý je i pohyb a dostatečný příjem vody. Činnost trávicího ústrojí ovlivňují i štítná žláza, příštítná tělíska a brzlík. S trávicí soustavou úzce souvisí močové ústrojí . To se skládá z ledvin, močovodů, močového měchýře a močové trubice. Umožňuje odvod odpadních tekutin z těla ve formě moči. Hmotnost obou ledvin se pohybuje kolem 20 gramů. Vylučovaná moč je silně zásaditá s kyselostí kolem pH – 8,O.

Výměnu vzduchu umožňuje dýchací ústrojí. To je tvořeno dutinou nosní, hrtanem,průdušnicí a plícemi. Vlastní dýchání je umožněno prácí svalů hrudníku a bránice, za spoluúčasti centrální nervové soustavy. Plíce králíka váží asi 12 –13 g . Průměrný počet vdechů a výdechů u dospělého králíka je 50 až 60 za minutu. Při zátěži a stresových situacích se počet zvyšuje. Oběhové ústrojí králíka v těle zabezpečuje oběh krve. Obíhající krev přenáší kyslík ze vzduchu a odvádí kysličník uhličitý z těla, rozvádí živiny a odvádí látky, které mají být vyloučeny, rozvádí ochranné látky, hormony ze žláz s vnitřní sekrecí do buněk těla. Udržuje tělesnou teplotu, která se u králíka pohybuje v rozmezí 38,5- 39,5 C. Tělesná teplota nad 40 C se považuje za zvýšenou, nad 41 C se považuje za horečku. Tělesná teplota bývá velmi podstatně ovlivněna teplotou ovzduší. Celkový oběhový systém tvoří srdce, krev, tepny, žíly, mízní soustava a slezina. Srdce je hnací částí oběhového systému. Počet tepů za minutu u králíka je od 120 do 150 a u mladých zvířat o něco více. Králičí krev obsahuje asi z 80% z vody a 20% sušiny. Počet červených krvinek se pohybuje v rozmezí 4 –6 miliónů / mm, počet bílých krvinek se udává přibližně 8600/ mm. Složení krve kolísá podle výživného stavu, zátěže, pohlaví a plemenné příslušnosti. Krev tvoří asi 6% hmotnosti těla živého králíka.

Nervová soustava přenáší informace a spolu s hormonálním systémem řídí jednotlivé funkce v těle. Patří sem především mozek,mícha a nervy. Dělíme je na nervy vegetativní a periferní. Periferní nervy lze většinou ovládat vůlí, kdežto vegetativní nervy nelze řídit vůlí ( činnost srdce, dýchání apod.) Některé důležité funkce zastávají smyslové orgány. Mezi ně patří ústrojí čichové, zrakové, sluchové,ústrojí kožních čidel a ústrojí rovnováhy. Slouží králíkovi k orientaci, dorozumívání, poznávání a při rozmnožování. Králík má velmi dobře vyvinutý sluch a čich , zrak je poněkud slabší. Vložit obrázek mozku.

Popis obrázku mozku : 1. přední mozek – telencephalon

2. mozeček – metecephalon

3. prodloužená mícha – myelencephalon

4. střední mozek - mesencephalon

Rozmnožování králíků se jako u většiny savců děje pohlavním způsobem, k tomu slouží pohlavní ústrojí. Dělíme je na pohlavní ústrojí samce a pohlavní ústrojí samice. Samčí pohlavní ústrojí se skládá z varlat, nadvarlat, přídavných žláz, žlázy předstojné, pyje a šourku.

Produktem pohlavního ústrojí samce jsou buňky – spermie. Vytváří se ve varlatech. Varlata jsou párové orgány a na rozdíl od jiných savců jsou uložena každé ve vlastním šourku. Spermie jsou nejmenšími buňkami v těle a je v nich obsažena genetická informace samce, skládá se z buněčného jádra a bičíku, který umožňuje spermii pohyb. Spermie tvoří společně s výměšky přídavných žláz – ejakulát. Jeho množství závisí od plemene, velikosti a stáří samce. Běžně se udává 1 ml , v 1 mm je asi 160 tisíc až 2 milióny spermií. Varlata u mladých samečků jsou vtáhnuta v dutině břišní, později sestupují do šourku.

Samičí pohlavní ústrojí se skládá z vulvy, pochvy, vejcovodu, dělohy a vaječníků. V průběhu říje samice, dochází k praskání Graafových folikulů na vaječnících a k vyplavování vajíček do vejcovodu. Vajíčko je taktéž nositelem genetické informace tentokrát samice , jde o největší buňku těla kulovitého tvaru o průměru 0,1 až 0,2 mm. Ke spojení vajíčka se spermií, které nazýváme oplození, dochází až po spojení samice se samcem, kdy ejakulát proniká do vejcovodů. Vajíčko může oplodnit jen jedna spermie, po oplození se vajíčko obalí pevným obalem. Říje u králíků je tzv. provokovaná, to znamená, že k praskání Graafových folikulů dochází až po páření. Oplozená vajíčka se usazují v děloze. Děloha u králic je tzv. dvourohová. Proto někdy nastane jev který nazýváme superfetace. Jedná se o možnost dodatečného oplození dalších vajíček již v průběhu březosti a narození mláďat ve dvou termínech. Může nastat i situace, kdy samice vrhne mláďata po dvou samcích. Uložení pohlavních orgánů samice umožní zkušenému chovateli palpací zjištění březosti, tu lze rozpoznat 14 až 18 den po připuštění. Králíci pohlavně dospívají ve věku 4 – 6 měsíců. Již v tomto stáří jsou schopni zapouštění, bohužel však není ukončen jejich tělesný vývin. Proto se nedoporučuje předčasné připouštění. Pohlavní cyklus doznívá ve stáří 8 až 9 let. Pohlavní činnost je řízena hormonální soustavou a nervovou soustavou. Nejvíce se na její funkci podílí hormon podvěsku mozkového a hormony pohlavních žláz. Někdy se u králíků vyskytne jedinec zvaný hermafrodit ( obojpohlavní jedinec) zpravidla mívá takovýto jedinec vyvinutá varlata, ale chybí mu pyj, místo něho má pochvu. Takové ojediněle vyskytující se jedince vyřazujeme z chovu. Funkci pohlavního aparátu ovlivňuje krmení,zdravotní stav,stáří a někdy i plemenná příslušnost.