Naučte svého psa uklízet

Máte-li psa,který je trvale držen v bytě je velmi užitečné naučit ho několika trikům, které nám usnadní a zpříjemní naše soužití. Pes, který je náruživým aportérem je vhodným kandidátem na psí uklízečku. Za pomoci pamlsku nebo jiné odměny ho lehce naučíme uklízet jeho rozházené hračky nebo hračky našich dětí. Může uklidit i pohozené oblečení do koše na prádlo nebo se naučí odnášet použité pet. láhve do nádoby na tříděný odpad. Začínáme s jednodušším úkolem úklidu vlastních hraček, které pes zná. Přivedeme psa k jedné z hraček a dáme mu zvolený povel pro uchopení např. drž, vem apod. tento povel budeme používat vždy ve stejné podobě v případě, kdy chceme aby pes nějakou věc uchopil. Pokud pes nechce hračku uchopit oživíme ji pohazováním nebo postrkováním, abychom vzbudili jeho zájem. Uchopí-li pes hračku velmi ho chválíme a opakujeme povel ( tak je hodný,drž ) můžeme se s ním o hračku i mírně přetahovat. Ze začátku stačí aby se pes několikerým opakováním naučil na povel hračku uchopit. Nesmíme však přílišným nátlakem psa od tohoto cviku odradit, vše se snažíme provádět spíše hrou ne násilím. Když už pes sám na povel umí hračku uchopit, přivedeme ho i s hračkou k bedně do které chceme aby hračky uklízel Ukážeme mu do bedny a zavelíme povel pusť nebo jiný povel, který budeme používat pro pouštění věci. Pokud pes nechce předmět pustit položíme mu ruku shora na tlamu a mírným tlakem prstů přitiskneme pysky k zubům, psovi je tento stisk nepříjemný a předmět upustí. Okamžitě následuje pochvala ( tak je hodný pusť.) Při pouštění si můžeme pomoci i lákavým pamlskem. Častým opakováním pes brzy pochopí co znamená povel drž a pusť a nyní se budeme snažit o spojení těchto dvou povelů. Postupně při cvičení používáme různých hraček a předmětů, aby si pes zvyknul na nošení jakéhokoliv předmětu. Nakonec dosáhneme při troše trpělivosti a správném postupu samostatné práce psa při úklidu za pomoci našich pokynů. Stejným způsobem psa naučíme odnášet prádlo nebo jiné věci. Tenisovým nadšencům může být takto vycvičený pes pomocníkem k nezaplacení, když se naučí sbírat zakutálené tenisové míčky na ploše hřiště. Nesmíme však přílišným naléháním psovi toto cvičení zprotivit, dobře nepůsobí ani dlouhé předvádění tohoto triku před návštěvami nebo když je pes zneužíván dětmi. Cvičení musí psa bavit, pak ho bude vykonávat ochotně a rád. Díky tomuto cvičení můžeme naučit našeho psa i jiným trikům u kterých využijeme naučené povely drž a pusť. Nejčastější z těchto triků je přinášení pantoflí, novin, klíčů, mobilu, vodítka apod. Psi raději nosí předměty z měkčího materiálu jako je textil,dřevo, papír neradi však nosí předměty z kovu a skla.

Cvik – Popros nebo panáčkuj.

Tento cvik není součástí žádných výcvikových zkušebních řádů, ale s oblibou jej učí své pejsky převážně děti a majitelé psíků, kterým nejde ani tak o sportovní využití svého psa , ale spíše o to mít příjemného společníka a kamaráda. Celý cvik spočívá v udržení rovnováhy v sedu na pánevních končetinách. Předpokladem dobrého zvládnutí cviku je motivace pamlskem nebo míčkem a kladný vztah ke svému majiteli. Pes se především musí naučit udržet rovnováhu. K naučení můžeme využít několik metod. První metoda spočívá ve využití pevné opory zad např. rohu pevné zídky, kout pokoje apod. Psa přivedeme do kouta pokoje tak aby jeho hřbet směřoval do rohu místnosti, zavelíme sedni a za pomoci pamlsku (míčku)a tahu za obojek se snažíme o zaujetí polohy panáčkování (opřením hřbetu o roh). Současně velíme zvolený povel pro tento cvik např. panáček,popros apod. Pokud se pes tahu za obojek intenzivně brání, využijeme spíše metody pamlsku spojené s nadzvednutím hrudních končetin. V průběhu cviku psa velmi chválíme ,,tak je hodný popros, proneseno zvláště veselým tónem“ Pes se bude v počátcích cviku snažit vyvažovat hrudními končetinami, bude se otáčet a nebo vyskakovat. Odměna a pochvala však musí přijít jen za správné provedení cviku nebo alespoň o snahu o provedení. Druhá metoda je velmi podobná, využijeme při ní místo rohu pokoje oporu svých vlastních nohou. Psovi velíme sedni, postavíme se těsně za jeho záda, tak aby se o ně mohl pes při přizvednutí hrudních končetin opřít. Zavelíme,, popros“ a zároveň uchopíme psa pod hrudními končetinami, mírným tahem vzad ho přinutíme zaujmout polohu s opřením hřbetu o naše nohy. Pes cítí v nás oporu a postupně se zklidní. Budeme-li trpělivý, naučí se náš pes na povel udržovat rovnováhu. Udrží-li se v klidu panáčkovat s oporou je jen otázkou času a trpělivosti převést tento cvik i mimo oporu. Některá malá plemena panáčkují zcela přirozeně a je jen na nás abychom utvrdily pomocí povelu a chvály toto chování ve cvik.

Cvik mrtvý pes

Tento velmi efektní trik není tak těžké psa naučit. Dobrým základem je když pes již ovládá cvik LEHNI. Psa pomocí tohoto cviku položíme do klasické polohy vleže. Poté se snažíme psa klidně položit na bok. Vybereme si tu stranu na které raději sám lehává,když odpočívá. Psa v průběhu cviku neustále hladíme a uklidňujeme, přitom několikrát opakujeme povel MRTVÝ. Ze začátku se snažíme psa v této poloze udržet jen po několik minut. Leží-li pes v klidu na boku alespoň chvilku, velmi ho pochvalte a dovolte mu vyskočit. K ukončení cviku si předem zvolte povel, na který bude pes rychle vyskakovat. Např. ŽIVÝ,VYSKOČ, luskneme prsty apod.Tento povel musí být pronesen nečekaně a velmi radostně, aby na něj příště pes s napětím čekal.Psa odměňte pamlskem nebo hračkou a pohrajte si s ním. Zvláště pro temperamentní zvíře je velmi těžké vydržet klidně ležet. Pokud pes neleží v klidu, ale zvedá hlavu nebo se snaží vstávat, vždy znovu klidně položte tu část těla, která se pohnula a rozhodným povelem NE ji přitlačte k zemi. Zpočátku u psa sedíme nebo klečíme,později  u něj stojíme, tak aby na nás lehce viděl a nemusel přitom zvedat hlavu. Postupně cvik ztěžujeme, prodlužujeme vzdálenost mezi vámi a psem, vzdalujeme se od psa i ve směru, kdy na nás nevidí, překračujeme ležícího psa, zatleskáme, zapískáme a zkoušíme i prudší pohyby. Nic se však nesmí uspěchat, postupujeme jen po malých krůčcích. Vrcholem tohoto cviku je, když pes leží klidně i v případě, že kolem něho běhají jiní psi nebo chodí cizí lidé.

Jak si zhotovit pešíka na hraní ?

Pešek na hraní.

Protože moji psi zlikvidují všechny hračky i ty sebepevnější vždy velmi brzy, rozhodla jsem se již neinvestovat do nákupu nových,ale řešit problém ušitím vlastních hraček. Nejjednoduším výrobkem z mé domácí dílny jsou různé druhy pešků a pešíků. A protože nejsem asi jediná kdo řeší podobný problém rozhodla jsem se o svůj nápad s vámi podělit.

Na ušití jednoho peška potřebujeme pruh látky ve zvolené šířce budoucího peška ( já nejčastěji používám 20 až 30 cm)  s přidáním 2 cm na každé straně na založení, délka musí odpovídat tloušťce peška po svinutí ( přibližně 60 – 70 cm, s přihlédnutím k síle materiálu). Jako látku na výrobu peška použiji starší již nepoužívané věci, např. pruh tkaniny ze starší vyřazené deky,kůži z odložené bundy, pevnou látku ze starého kabátu nebo kalhot. Nejlepší jsou látky bavlněné, silnější s pevnou strukturou, nevhodný je silon, tenká bavlna nebo syntetika.  Na poutka používám popruhovinu ze staršího batohu, pásku nebo ledvinky dobře poslouží kůže z řemene i např. vyřazené bezpečnostní pásy ze zvrakovaného auta.Dále budeme potřebovat silnější jehlu a pevnou silnější tnit na prošití.

Látku vyžehlím nebo narovnám, přeložím dvoucentimetrové okraje dovnitř ( případně přeložení prošiji). Popruhovinu dlouhou asi 120 cm sešiji konci k sobě tak aby vznikl kruh, sešitou přeložím na polovinu ( 60 cm) a přiložím na 30 cm okraj látky. Popruhovina musí po přiložení přesahovat na obě strany látku o 15 cm což vytváří poutko. Poté látku pevně stočím do tvaru peška, čím pevněji látku stočíte tím tvrdší bude pešek. Chcete-li aby byl pešek měkčí ( pešík pro štěně) můžete do něj svinout pruh tenkého molitanu. Nakonec pešek pevně ručně prošijeme po stranách i podélně na spoji včetně poutek. A je hotovo.

Využiji odpadový materiál, který by se jinak bez užitku vyhodil, pesani mají radost a nestojí mně to ani korunu. Za večer u televize lehce vyrobím 3-4 pešky různých velikostí a když je psiska rozkousají může mne mrzet jen vynaložená práce. Úspěšně tyto pešky využívám i při výcviku, nejčastěji jako odměnu, nebo pro štěňata k nácviku kousání.

Hry na sněhu

I když se všichni již těšíme na jaro, zima nám teprve v posledních dnech nadělila množství sněhu. Někdo má ze sněhu velkou radost, jiný v něm vidí jen dřinu s jeho odklízením. Naši čtyrnozí kamarádi se většinou z bílé zimní pokrývky velmi radují. Přináší jim nové možnosti nádherných her a zábavy. Takové běhání, skotačení nebo honička na načechraném bílém podkladě, s páníčkem nebo s psím kamarádem, to je přece něco báječného. Pes si během ve sněhu nenásilně trénuje svaly a koordinaci pohybů. Velkou výhodou takových radovánek je i minimální nebezpečí poranění psa nebo člověka. Pády do sněhu se většinou obejdou bez zranění.Velmi oblíbenou hrou je vyhledávání a vyhrabávání hraček,které se psovi běžnou hrou již omrzely. Stejně zajímavá může být i koulovaná s páníčkem, při níž velmi záleží na rychlosti,obratnosti a dobrém čichu. Pokud je sněhu dostatek, můžeme ho využít jako materiál pro stavbu různých překážek pro skoky, kladiny, podlézačky , slalomy aj. Vyzkoušíme si tak něco málo z agility aniž bychom si museli pořizovat drahé překážky. Postavit lze i různé úkryty nebo psí boudy, které využijeme při hře na schovávanou. Sníh láká i k vyzkoušení oblíbeného saňového sportu, zapřaháme však jen pejsky, kteří k takovému sportu mají fyzické předpoklady. Vždy však používáme postroj,nikdy psa nenecháme tahat na obojku. Pes, který není k tahu dlouhodobě trénován nesmí tahat příliš těžká břemena, pro začátek postačí pouze prázdné sáňky nebo boby. Vyzkoušet si můžeme i tzv. skijoring, při kterém pes na postroji táhne a doprovází svého majitele na běžkách. Za pokus stojí také zkusit svému miláčkovi vytvořit ze sněhu přírodní sochu. Jako předloha nám poslouží sám náš živý pejsek, zvláště děti nám s takovým dílem velmi rádi pomohou. Hlavně si nenechte zkazit radost ze hry se psem nepřízní počasí, vždyť i za chumelenice lze provádět spoustu zajímavých činností. Pro některého psa je i chůze po zamrzlém potoce zkušeností, kterou ještě nepoznal. Berme přírodu i s jejími zimními změnami jako příležitost k nové zábavě se svým psem.