Pes má mnohem lépe vyvinutý čich než většina jiných teplokrevných živočichů. Jeho čichová sliznice je sídlem čichového ústrojí, které tvoří velmi složité bludiště stočených skořepin. Oproti člověku má pes sliznici 20x až 40x větší. Průměrně se pohybuje plocha sliznice čichu mezi 70 až 200 cm³. Přičemž tloušťka sliznice je v průměru od 0,10 až 0,12 mm. Velikost sliznice se liší podle plemene psa. Nejmenší rozměry čichové sliznice mají psi tkzv. krátkonosí jako jsou např. pekinští palácoví psíci,buldočci apod. naopak psi s delší nosní partií mají čichovou sliznici mnohem větší. Výjimku tvoří chrti, kteří i když mají dlouhou nosní partii není čich jejich nejsilnější stránkou. Byli po celá staletí šlechtěni k lovu na otevřených prostranstvích s převážným požitím zraku a jejich čichové orgány zčásti zakrněli. V přední části dutiny nosní se nachází také větřící orgán,který je složen z tenkých vazivových rourek. Rourky obsahují přibližně 100 až 200 miliónů čichových buňek. Tyto rourky umožní psovi zachytit pach. Pes po počátečním vjemu začne intenzivně nasávat mohutnějšími vdechy vzduch společně se zjištěným pachem. Ten se dostává do zadní části dutiny,kde je uloženo čichové ústrojí svlažováno sekretem. Zde se pach koncentruje a pomocí přenosu působí na orientační mozkové centrum. Nos zdravého psa je neustále přiměřeně vlhký a studený. Obě tyto vlastnosti jsou při vnímání pachu velmi důležité. Umožňují psovi dokonalý vjem. Pes je například schopen mnohem dříve zaregistrovat přicházející osobu čichem než ji doopravdy spatří. Může také čichem rozlišit zda se osoba, která se k němu přichází bojí nebo ne. Pes v průběhu života přichází do styku s velkým množstvím různých pachů.  Pokud se některé pachy vícekrát opakují (pach pána, pach členů smečky, Pach háravé feny, pach domova, pach kořisti apod.) pes si je zapamatuje a zakládá si tkzv. čichovou paměť. Tato čichová paměť umožní psovi rychleji se orientovat ve spleti různých pachů. Bez ní by nebyl pes schopen sledovat určitou danou stopu. Díky této paměti je schopen služební pes vypracovat i několik hodin starou stopu  po předchozím nasumování pachu z předmětu nalezeného na místě činu. Cvičením stop se čichové schopnosti psa zdokonalují.Pes je zatím nejdokonalejším analyzátorem pachů, který člověk vědomně využívá. Člověk využívá psího čichu k lovu zvěře, k vystopování pachatele trestného činu, celníci za pomoci psů vyhledávají pašované drogy, speciálně vycvičení záchranářští psi jsou schopni vyhledat živé i mrtvé lidi zavalené sutinami zřícených domů nebo pod vrstvou lavinového sněhu a v poslední době je čich psů zkoumán a využíván i v lékařství. A tedy i díky čichu se pes stal trvalým oblíbeným společníkem člověka již řadu let.

Pokud chceme předejít ztrátě našeho psího kamaráda, měli bychom mu v prvé řadě na obojek připevnit psí známku nebo speciální pouzdro, do něhož vložíme užitečné informace. Osvědčilo se zapsání těchto informací na nepromokavý materiál. Známka nebo pouzdro by mělo obsahovat telefonní číslo, adresu majitele, případně jméno psa a údaj zda je pes očkován. Vhodným způsobem označení psa je čipování údaj o provedeném umístění čipu lze taktéž uvést na psí známku. Základním preventivním opatřením, které by mělo zabránit ztrátě psa je jeho výchova a výcvik. Pes se naučí ovladatelnosti a poslušnosti, díky které lze v mnoha situacích předejít útěku psa. Chystáme-li se psa pustit na procházce z vodítka, dobře se rozhlédneme zda není kolem něco co by mohlo našeho psa vyděsit nebo zlákat k nenadálému úprku. Psa pouštíme zásadně jen v prostředí, kde si nemůže ublížit a jen tehdy jsme-li si jisti,že ho v případě nutnosti opět přivoláme. Pokud si jisti nejsme vodíme psa na procházce raději na delším vodítku. Bereme-li svého psa sebou např. na nákup, vyhneme se jeho uvazování před obchodem bez dozoru druhé osoby. Hlavně čistokrevná plemena jsou velmi častým terčem zlodějů,kteří takového psa ukradnou a následně se ziskem prodají. Opětovné nalezení takto zcizeného psa je často neřešitelným problémem. Stane-li se nám přesto,že nám pes v nestřeženém okamžiku uteče a nemůžeme ho hned najít. Učiníme několik zásadních opatření,která by mohla napomoci k jeho nalezení. Obvoláme okolní útulky a zanecháme zde popis našeho ztraceného psa a kontakt na nás. Vypracujeme podrobný popis našeho psa i s vyobrazenou fotografií, opatříme jej kontaktem na nás a můžeme přidat i případnou odměnu pro nálezce. Nesmíme však výši nálezného přehánět,protože by mohla lákat případné zloděje k opětovným krádežím psa. Ztrátu pejska lze oznámit i prostřednictvím letáčků umístěných např. u veterinárního lékaře, v obchodech s krmivy pro zvířata, novinových stáncích případně formou inzerátu v novinách nebo na internetu takto můžete hledat vašeho pejska ve větším okolí. Shledáme-li se šťastně se svým ztraceným pejskem  odstraníme zbylé letáčky a oznámení. Pokud pejska přes všechno snažení nenajdeme vytrvejte náhoda, může zapracovat ve váš prospěch. Každé takové hledání je stresující a nepříjemné,proto raději příště předejděte podobné ztrátě vhodným opatřením.

Nákupem štěněte vše teprve začíná, např. spousta majitelů štěněte většího plemene si myslí že je hned zbytečné kupovat pelech rovnou pro dospělého psa. Štěně však roste velmi rychle a majitel, který pořídil malý pelíšek pro štěně musí vynaložit další finanční náklady na pořízení nového většího. Velikost pelechu pro dospělého psa by měla být taková, aby se pes pohodlně vešel od čumáku po zadek a šířka pelechu musí psovi dovolit pohodlné stočení do klubíčka. Výrobci uvedli na trh velké množství nejrůznějších druhů pelíšků vyrobených z různých materiálů. Nejběžněji se nabízejí pelíšky z plastu,textilní nebo proutěné  Posledně jmenované se mnoho neosvědčily, jelikož temperamentnější pejsek je dovede zničit rozkousáním během pár chvil. Mnohem výhodnější je zakoupení modelu,který lze celý nebo alespoň z části prát v pračce. Chov psa je spojen i s vyššími nároky na úklid bytu. Většina majitelů si tuto nepříjemnou práci snaží co nejvíce ulehčit pořízením vhodných materiálů na podlahy nebo přehozů na křesla a sedačky ( koberce s nízkým smyčkovým vlasem,potahy snímatelné lehce čistitelné praním v pračce). Také zakoupení vysavače s rotačním kartáčem je dobrou investicí, která nám usnadní odstranění uvízlých chlupů z povrchu koberce nebo čalounění.Vhodným bytovým doplňkem předsíně je věšáček nebo skříňka pro věci a pomůcky související se psem. Pěkný kousek nábytkového doplňku lze i tématicky ozdobit např. motivem pejska nebo vzorkem tlapek.. V této skříňce nebo na věšáčku budeme mít vždy pěkně po ruce věci,které potřebujeme sebou na každé procházce jako jsou pytlíky na psí hovínka,gumové rukavice,ubrousky, vodítko, obojek,vhodný náhubek a ručník k otření tlapek při nepřízni počasí. Pokud se svým psem provozujeme nějakou sportovní disciplínu nebo navštěvujeme-li místní cvičiště, poslouží nám skříňka jako úložný prostor na potřebné pomůcky k výcviku. Také věci na údržbu srsti (kartáče,šampony,pročesávací hřebeny,nůžky apod.) musíme někde vhodně uložit. Pokud si zvolíme větší kus nábytku lze zde skladovat i krmivo, pamlsky nebo misky na krmení. Skříňku si můžeme zhotovit sami nebo požádáme vhodnou firmu. Pokud se však rozhodneme pro výrobu sami,získáme originální a nám blízký kus nábytku. Jehož povrch lze ozdobit i fotografií našeho miláčka nebo naší kresbou s jeho portrétem.

Antické Řecko a psi

Pes byl v antickém Řecku znám jako domácí zvíře již poměrně dlouhou dobu, jeho nejdůležitější funkcí bylo hlídat obydlí svého majitele, jeho stáda a v neposlední míře ho věrně doprovázet při lovu. V řečtině je nazýván kyón, kynos a v latině pak má více známý název canis. Z antických dob se nám dochovali záznamy zanechané nám řeckým spisovatelem Xenofónem, který ve svých naučných spisech uvádí používání psů k zvláštním účelům. Psi již v těchto dobách byli cíleně cvičeni jako váleční  nebo vycvičeni a používáni jako vodiči slepců. O hrdinství bojových psů, kteří se zúčastnili bitvy u Maratónu vypovídá velký bitevní obraz namalovaný v antickém sloupořadí. Psi v řecku byli chováni v mnoha rasách a velikostech. Byli i záměrně, uměle kříženi mezi sebou pro zlepšení požadovaných vlastností. V dochovaných řeckých spisech o lovu najdeme kapitoly o rasách, vzhledu, jménech, výcviku a chování loveckých psů. Zajímavostí je seznam jmen loveckých psů, který obsahuje přes 180 jmen psů z nichž některé se používají dodnes. Mezi nejznámější plemena uváděná v těchto spisech patří např. maltézský špic, etruský špic, lakánský pes a molosové. Z dob antiky se zachovalo i varování, které v řečtině zní  Cave canem – pro nás známější Pozor, zlý pes nebo pozor na psa. Tímto varujícím nápisem je opatřena mozaika znázorňující hlídacího psa z Pompejí i odlitek psa, který byl nalezen pod nánosem lávy. Nejznámějším hlídacím psem v řecké mytologii byl strážce podsvětí Kerberos latinsky Cerberus. Syn stohlavého obra Tyfóna a položeny – polohada Echidny. Je zobrazován jako stvoření psa se třemi hlavami, kolem šíje se mu vinou hadi a na konci ocasu má dračí hlavu. Strážil vchod do podsvětí boha Háda. Mrtvé ochotně vpustil, dovnitř ven však nikoho. Občas se však stalo, že byl přesto přelstěn. Z podsvětí ho do Mykén přivedl Héraklés, díky příkazu krále Eurysthea a přízni boha Háda. Kerberos je často zobrazován na výjevech z Hádovy podsvětní říše. Kerberus nebyl jedináčkem, měl několik sourozenců. Jeho sestrami byli lernská Hydra, Chiméra a thébská Sfinx, měl i dva bratry obludného nemejského lva a dvojhlavého psa Orthrose neboli Orthose. Ten hlídal stáda trojtěleného obra Geryona na ostrově Erytheii. Jako svůj desátý úkol dostal hrdinný Héraklés rozkazem od krále Eurysthea, přivést tato stáda do Mykén. Orthos je však statečně bránil, byl však Héraklésem přemožen a usmrcen. Jiná slavná řcká báje vypráví o věrném loveckém psovi Argovi, který patřil králi Odyseovi, ten  když odjel na daleké cesty zanechal psa doma. Po svém návratu našel svého druha jako zanedbané umírající zvíře. Jeho láska a věrnost k pánovi byla tak veliká, že i po tak dlouhé době ho Argos poznal a radoval se, bohužel však vyčerpán uhynul u nohou svého milovaného pána. Tak jako v dnešní době, tak i v dávném starověku, byli psi oblíbeni a milováni. Důkazem jsou i společné hroby v nichž se našli pohřbeni psi po boku svých majitelů.

Pes s průkazem původu nebo bez?

Každý kdo si chce pořídit psa by měl vědět za jakým účelem si psa pořizuje. Podle toho může uvažovat zda si vybrat psa s průkazem původu nebo bez něj. Jsou lidé kteří od svého budoucího psa očekávají jel levné hlídací zařízení ke svému domu a těm většinou vůbec nezáleží na tom jaký pes to bude (hlavně ne moc velký aby moc nesežral a jeho pořizovací cena byla co možná nejnižší) Takový budoucí majitel psa se nebude v žádném případě ptát po průkazu původu. Je však i kategorie lidí, kteří také nechtějí pejska s PP, hlavně když se jim bude líbit a bude veselý a milý společník, a jsou ochotni mu dát vše na co si takový pes vzpomene. Další kategorií jsou lidé, kteří hledají pejska určité rasy, ale nemají na psa s PP finanční prostředky, proto se snaží najít jedince bez PP po rodičích s PP nebo zvíře s PP vyřazené z nějakého důvodu z chovu.  Jsou i lidé, kteří by si nikdy psa bez PP nekoupili, jsou to většinou chovatelé  a vystavovatelé plemen psů a majitelé psů, kteří se spolu se svými psy zúčastňují různých sportovních akcí na kterých nemají psi bez PP možnost účasti. Průkaz původu psa je pro budoucího majitele štěněte dokladem o příslušnosti k určitému plemeni, takže se nám nemůže stát, že nám vyroste jedinec jen vzdáleně připomínající chovatelem určené plemeno. Je však na každém budoucím majiteli psa, aby si sám rozhodl pro jakého psa se rozhodne, jestli s PP nebo bez.