Výcvik

Neposlušný a neovladatelný pes je jen ke zlobě svého psovoda. Nemůže být dobře vycvičen, poněvadž u něj převažují vrozené pudové nezvládnuté vlohy. Je příčinou hádek a nesvárů na cvičišti. Hanbu si však nedělá pes, ale jeho psovod. Při předvedení na závodech bolí srdce, jak pes ztrácí zbytečně bod za bodem jen proto, že je neposlušný i když má vrozenou chuť do práce, temperament a snahu. Každému zkušenému cvičiteli je jasné, že týž pes by se při kázni a poslušnosti musel umístit vysoko v pořadí závodů. Mnohý namítne, že každý pes má jiný temperament. Pravda, každý temperament se dá zvládnout, ale s poslušností se musí začít hned u štěněte, někde mírně, někde tvrději, ale vždy důsledně. Je mnoho různých způsobů výcviku psa, zásady však mají stejné, různí se jen způsobem provedení. Má-li být práce psovoda úspěšná, musí dodržovat určité zásady. Psovod musí dokonale znát povahu svého psa je-li měkčí nebo tvrdší a podle toho usměrnit výcvik. Musí znát správnou teorii výcviku. Každý psovod je trochu ješitný, jeden méně, druhý více a někdo až nezdravě. Všichni chtějí vyniknout. Bez řádné přípravy, hlavně bez perfektní poslušnosti nelze ničeho dosáhnout. Doplácejí na to pak jejich psi, často zvířata velice nadějná. Místo požadování základních cviků pouštějí se často do cviků složitých, někdy bez znalosti teorie, vymýšlí si triky a výcvikové postupy, které nikam nevedou. Pak svádí vinu na psa, na výcvikovou metodu ap. Základní cviky musí pes provádět okamžitě a s chutí za každých okolností a kdekoliv. Prostě to musí mít v krvi. Jak chce někdo nacvičovat sebejednoduchý cvik, když není schopen přivolat psa? Pískáním a křičením k sobě psa volá, a ten přijde za čtvrt hodiny se strachem. Pochopitelně, buď je pes za nedobře provedený cvik zbit nebo je přehnaně chválen. Každý psovod musí být sebekritický. Musí si přiznat, že požadoval od psa něco, co ho v základu nenaučil. Nemohu kárat psa za to, že neprovede cvik který jsem ho nenaučil. Jiná situace nastane, když pes cvik již ovládá a najednou ho odepře provést. Pak následuje přinucení. Psovod musí zachovat klidnou hlavu, nesmí se nechat unést hněvem, trpělivě cvik opakovat. Nevydrží-li psovodovi nervy, je lepší cvičení okamžitě zanechat, psa uvázat na vodítko a jít domů. Ukvapenost by vedla ke ztrátě i měsíční trpělivé dřiny v jedné vteřině. Taková ukvapenost se draze platí. Co to dá za námahu dostat se tam kde jsem již jednou byl. Psovod musí být důsledný především sám k sobě, a pak trpělivě za všech okolností vyžadovat splnění úkolu od psa. To je nejhlavnější podmínka úspěchu. Člověk ukvapený a zbrklý nemůže nikdy ve výcviku psa dosáhnout úspěchu. Psovod musí využít každou volnou chvíli k tomu, aby byl ve společnosti svého psa. Musí se vyvarovat všeho co by psa od něho odrazovalo, např.tělesné tresty, bolest zvláště v začátcích výcviku. Musí být pro psa kamarádem, vůdcem smečky, bohem, dárcem svobody a pamlsků. Jak je jiný každý pes, tak i každý psovod je jiný. Jednomu stačí k pochválení psa lehké plácnutí, jiný psa poplácá tak silně že si to pes přebere jako trest. Tón hlasu při zadávání povelů, zabarvení hlasu i rozrušení - to vše ovlivňuje psa a odráží se na jeho chování. Tedy při chválení, hře, skotačení i trestání psa je nutno dodržovat určitá pravidla a meze. Pokud psovod nedodrží tato pravidla, nikdy nepozná radost z dosažených úspěchů. Nikdy nebude mít dobře vycvičeného psa i přesto, že měl snahu jej mít. Věnoval čas, práci i značné finanční prostředky marně...

For each link in the menu on the left switches his