Návyk na obojek a vodítko

Vysněného psíka máme již doma, postupně si zvykl na nás, na svoje jméno, pelíšek a misky. A nyní nám nastává doba ve které bychom měli štěně vychovávat a cvičit. Jednou z prvních věcí co se musí naučit, je klidně snášet obojek a vodítko, nezbytné pomůcky, které ho budou provázet po celý další život. V žádném případě nespěcháme a nenutíme psíka násilím. Stylem,, dám mu obojek, vodítko a jdeme“  nic moc nesvedeme, maximálně se štěně vzepře a příště se bude snažit  při spatření vodítka a obojku někam zmizet. V každé volné chvíli, ve které se chceme zabývat štěnětem mu nejdříve nasadíme obojek, pak ho velmi pochválíme a následuje hra při které štěně zapomene,že má něco nepřirozeného na krku. Nejvhodnější pro úplně malá štěňata je lehký oboječek, vyrobený z popruhoviny s plastovou přezkou pro rychlé upínání. Použít lze i hladký nestahovací kožený obojek již méně vhodný je obojek kovový, který svojí váhou štěně více vnímá. O používání stahovacích nebo dokonce ostnatých obojků se ani nezmiňujeme, jelikož  se při výcviku štěňat nesmějí nikdy používat. Každé štěně je jiné proto bude i jinak reagovat na nasazení obojku. Některé si obojku vůbec nevšimne, jiné jen tu a tam se podrbe na krku zadní packou, jako by si honil blešky no a jiné se bude snažit obojku zbavit vší silou. Zpočátku ponecháme štěněti obojek jen po velmi krátkou dobu, kterou postupně prodlužujeme. Nikdy nenecháváme štěněti obojek nasazen bez dozoru, může se snadno někde zachytit a uškrtit. Taktéž při nácviku ihned nepřipínáme vodítko a nesnažíme se psíka tahat za sebou nebo dokonce uvazovat. Pouze při hře, čas od času, lehce uchopíme za obojek a za povzbuzování a ukazování pamlsku před nosem štěněte ho nenásilně vedeme rovným směrem, zatímco sami jdeme po jeho boku. Zvyklo – li si štěně již na přítomnost obojku na krku, připneme lehké vodítko a na zcela prověšeném vodítku opět praktikujeme metodu pamlsku za chůze vpřed. Vodítko držíme v pravé ruce, levou rukou přidržujeme pamlsek před nosem psíka a  krátkými krůčky jdeme spolu se psíkem dopředu. Důležité je se štěnětem pracovat vícekrát denně, po dobu přibližně 5 minut, s velkou motivací chvály a pamlsku. Při poctivém denním krátkém cvičení, brzy zjistíme, že se štěně na tuto novou hru těší, vrtí ocáskem a radostně nás následuje. Vše funguje jen za předpokladu, že štěně není nezdravě překrmováno a má živý zájem o pamlsky. Jako pamlsky používáme kousky masa nebo sýra velikosti 1x1 cm. Nechceme psa nakrmit, ale odměnit. V průběhu dalšího cvičení začneme přidávat povel ,,K noze“ s poklepnutím levé ruky na levé stehno, čímž si vytváříme základ pro výcvik chůze u nohy. Celé cvičení štěně chválíme a povzbuzujeme zvláště veselým tónem např. Alane, k noze, to je hodný, k noze, hodný apod. Vyvarujeme se hrubých chyb, jako je tahání za vodítko, cukání, křičení a jiné. S cvičením postupujeme pomalu, nejdříve cvičíme v klidném známém prostředí bez rušivých vlivů ( jiní psy, ruch ulice, neznámí lidé, zvířata) nejlépe tam, kde to pes dobře zná, na zahradě nebo v bytě. Vstřícným a klidným přístupem si vytváříme kladný vztah k našemu psovi již v začátcích. Psík se bude na budoucí výcvik těšit, protože má s vidinou obojku a vodítka spojeno jen vše příjemné.

Když pes ničí byt.

Co dělat, když vám pes ponechán o samotě ničí byt.

Hodně psů držených v bytech má vytvořenou tak silnou vazbu na svého pána,že v případě odloučení propadají strachu. To se projevuje ničením zařízení bytu a nebo vytrvalým štěkáním. Můžeme si pomoci vhodně zvoleným tréninkem,který zčásti nebo úplně tyto projevy odbourá. Nejdůležitější částí takového tréninku je uvolnění vazby na majitele. Spočívá v přehodnocení postavení v tzv. domácí smečce. Vaším úkolem bude od chvíle,kdy se k tréninku rozhodnete určovat veškeré dění. Vy rozhodujete, kdy si budete se psem hrát, mazlit se, kdy nastane krmení a kdy bude klid. Ignorujte všechny pokusy ze strany psa, domáhá-li se hlazení nebo hraní. Vystihněte chvíle,kdy je v klidu a sami si psa zavolejte a vyzvěte ho ke hře,poté sami hru ukončete a pošlete psa zase na místo. Vhodným doplněním tréninku je naučení nebo procvičování cviků poslušnosti sedni, lehni, zůstaň, které trénujeme několikrát denně po malých chvilkách. Trénink poslušnosti upevní naše vedoucí postavení ve smečce. Druhým nejdůležitějším krokem je postupné zvykání na odloučení. Změníme rituální chování,které jste vždy před odchodem prováděli. (Např. stále stejné chlácholení psa typu počkáš na mně, buď hodný, ne abys něco provedl výhružným hlasem apod. nebo oblékání kabátu, braní klíčů, tašky aj.) Pes snadno z takového chování pozná,že budete odcházet. Od teď se snažte svého psa učit samostatnosti. Nejdříve zkuste odejít jen za dveře na hodně krátkou chvíli. Hned se vraťte a ke psu se chovejte jako by se nic nestalo. Žádné uvítací rituály apod. Zkoušejte to během dne několikrát a postupně přidávejte i oblékání, obouvání, braní klíčů apod. Vždy před odchodem a po příchodu psa ignorujte. (Psa si nevšímejte alespoň po dobu 20-30 minut), dělejte jako,že o nic nejde, že se vůbec nic nestalo. Strach psů bývá vyvolán i trestem, který následuje po vašem návratu a zjištění, že pes něco rozkousal. Pes nemá špatné svědomí a neuvědomuje si, že je trestán za něco co udělal již dříve. Postupným prodlužováním doby pobytu za dveřmi upevňujeme vhodné chování našeho psa. Zkusíme odejít i mimo prostor za dveřmi,tak aby naši přítomnost pes nezjišťoval čichem.  K nacvičování delších odchodů využíváme volných dní, kdy se snažíme psa ponechat o samotě i po delší čas, místo abychom s ním trávili každou volnou minutu. Tento způsob tréninku vyžaduje od majitele určitou námahu a především důslednost. Nesmíme se však nechat odradit, brzy zjistíme,že se první úspěchy dostavují. Bydlí-li ve společné domácnosti více členů rodiny vysvětlete jim co od psa chcete a snažte se aby i oni důsledně dodržovali zmíněné zásady. Způsobené nečistoty nebo poničené věci odstraníme bez přítomnosti psa, mohl by v tomto projevu vidět jen větší zájem o jeho osobnost. Pořízení druhého psa jako společníka v době odloučení,není dobrým řešením, často problém neodstraní nebo dokonce přinese problémy nové. Pes ke svému spokojenému životu potřebuje mít určená pevná pravidla a jasné zákony.  Pokud psovi jednou dovolíme podruhé zakážeme bude zmatený a vyhodnotí svého dosavadního vůdce smečky jako neschopného slabocha, začne si postupně určovat pravidla sám. Bohužel však k naší nelibosti.

Bezpečí psa v bytě

Je náš dům nebo byt pro našeho psa bezpečný?

Co je to za otázku? Řekne každý, jistě že je. Bohužel, však nepomyslí na nebezpečí, která náš pes potkává běžně třeba v koupelně nebo na WC.Tady se ve většině domácností nachází čistící prostředky, které představují pro naše miláčky smrtelné nebezpečí. Obsahují nebezpečné jedovaté látky, po jejichž pozření rychle nastává otrava.Ta se projevuje typickými příznaky jako je vrávorání, dávení, potácivá chůze, křečemi, sliněním, malátností až do bezvědomí. Bez zásahu veterinárního lékaře často končící smrtí.Ale i při dávce, která není smrtelná dochází k poškození organismu, někdy i s trvalými následky.Pokud je pes držen volně venku na zahradě nebo u domu, zdá se nebezpečí otravy menší. Ale i tady se může lehce dostat k nebezpečným přípravkům jako jsou postřiky nebo hnojiva zahrádkářů nebo chemikálie skladované v garáži. Např. všechny chladící kapaliny běžně používané při provozu automobilů jsou nasládlé a tak psům zpravidla chutnají. Jenže jsou jedovaté. Proto pozor na to kde se náš  pes pohybuje nebo s čím si hraje. Chráníme tím i zdraví našeho psa.

Návyk správného krmení psa.

Můj pes nechce žrát granule

Nebude to ani tak problém v druhu granulí, ale spíše v pokrmovém návyku Vašeho psa. Pokud si štěně přineseme domů, jedno z prvních pravidel které se musí naučit je návyk na krmení. To mu předkládáme v misce v určenou dobu a necháme ho sežrat tolik potravy kolik stačí zkonzumovat do 5-10 minut a zbytek odneseme. Tímto si štěně hned od malička vytvoří správný návyk krmení. Pokud má Váš pes k dispozici plnou misku po celý den a je zakrmený nebo zmlsaný přemírou pamlsků není divu,že mu granule nechutnají. Zkuste jednoduchý recept. Granule zalejte masovým vývarem ne příliš horkým, aby jste nezničili vitamíny v nich obsažené a nechte je nabobtnat. Tuto směs předkládejte psovi jen v určenou dobu krmení a nechte ho žrát tak 10 minut. Zbytek vezměte a dejte do lednice na příště. Nerozčilujte se a jen v klidu misku odneste. Mimo dávku krmení mu nedávejte pamlsky ani ho nekrmte z ruky. Tento postup opakujte denně dokud se pes nerozhodne žrát a na krmení se těšit. Nic do žrádla na zlepšení chuti nepřidávejte. Vydržte může to trvat i několik dní. Pes je tvrdohlavý, ale není hloupý nebojte se hlady neumře. Později můžete granule zalévat jen obyčejnou vodou a i tu postupně ubírat, až bude krmivo přijímat v suchém stavu. Vždy však musí mít k dispozici misku s vodou. Buďte trpělivý výsledek se jistě dostaví.

Jak udržet zamilované psy od háravé fenky?

Bohužel neexistuje žádný lepší způsob ochrany než fenku v průběhu hárání držet izolovaně od psů. Vyrábějí se různé tablety, které mají tlumit pach feny, lákající psy do její blízkosti. Ty však nejsou spolehlivou ochranou. Používání různých voňavek k přehlušení pachu také nepřináší žádné valnější úspěchy. Až na to,že od fenky, která byla takto ošetřena, pronikavě voní celý byt i její majitel. Při chovu několika psích jedinců různého pohlaví v jednom bytě to může být pro majitele obrovský problém. Většina majitelů to řeší umístěním háravé fenky do ohrádky podobné výstavní kleci. Neomezí tím však zvukové výlevy zhrzených psích nápadníků, kteří se snaží za fenkou dostat. Umístění fenky do jiného uzavřeného pokoje může být také jedním z řešením problému.

Požírání výkalů

Požírání výkalů zvířat je přirozeným chováním divokých psů. Ti často nepožírají jen trus, ale i obsah střev ulovených býložravců. Tímto způsobem si do své stravy doplňují žádoucí minerální látky, vitamíny a jiné prospěšné látky, které se nacházejí v natrávené zelené hmotě. I když domácí psi jsou zpravidla krmeni vyváženou stravou, přesto instinktivně výkaly požírají. V některých případech změna stravy pomůže ( např. zařazením většího podílu zeleniny do krmné dávky psa), ale ve většině případů je problém v poslušnosti. Jedním ze základních povelů, které se musí štěně naučit co nejdříve je zakazující povel FUJ. Tento povel používáme vždy, když chceme zakázat nežádoucí činnost štěněte, kterou nesmí dělat nikdy. Nesmíme však  povel FUJzaměňovat s povelem NESMÍŠ, kterým zakazujeme činnost, kterou pes nesmí dělat teď a jindy naopak může. ( např. při štěkání na kočku na plotě zavelíme nesmíš a naopak při povelu štěkej po psu tuto činnost vyžadujeme) Povel Fuj, znamená pro psa nedělej to, nebo bude zle. Při vlastním výcviku k odmítání výkalů, záměrně vyhledáváme místa s častým výskytem trusu např. dvorek znečištěný výkaly drůbeže, pastevní plochy ovcí a krav apod. Začínáme na vodítku, abychom měli psíka tzv. v ruce, začne-li pes požírat výkaly, rázně zavelíme FUJ a silně škubneme vodítkem. V tónu a intonaci povelu musí být znát silný zákaz a rozhodnost majitele, překazit tuto jeho činnost. Posléze pokračujeme v chůzi a při každém dalším pokusu o požírání postupujeme stejně. Povel musí následovat bezprostředně před škubnutím vodítkem, aby pes mohl přiměřeně zareagovat. Je-li na psovi vidět po použití povelu, již správná reakce a odvrací pozornost od výkalů, následuje vždy bouřlivá pochvala a odměna pamlskem. Toto cvičení opakujeme na vodítku tak dlouho, až bude pes spolehlivě reagovat. Teprve potom můžeme přistoupit k výcviku na volno. Spousta psů při odepnutí z vodítka, moc dobře ví, nebo má již ověřeno z předchozích zkušeností , že ve větší vzdálenosti od majitele nejsou tak snadno postižitelní a zkouší prosazovat svoji vůli. Pro tyto případy si předem připravíme nějaké donucovadlo, jehož úkolem je vyvolat u psa při nežádoucí činnosti úlek. Můžeme použít např. věneček z plechových vršků na drátku, nebo plechovou, plastikovou krabičku naplněnou zrny nebo šroubečky, vodní pistole naplněná vodou,  aj. Uvidíme-li, že pes požírá opět výkaly a náš povel nereaguje, vhodíme do jeho těsné blízkostištěrchadlo ( nikdy ne na psa mohlo by dojít k vážnému poranění) nebo jo postříkáme proudem vody. Když se lekne a ohlédne se po vás, veselým tónem ho přivolejte a velmi pochvalte. (Ten kdo nemá u psa doposud nacvičené perfektní přivolání, by měl použít dlouhou šňůru pro zpětné odvolání psa). Požírá-li výkaly ve vaší těsné blízkosti postačí ho potrestat zatřepáním za kůži v zátylku s výrazným opakováním povelu. Metoda je účinná jen když je trest a pochvala prováděna ve správnou chvíli. Přiměřené potrestání psa přímo při činu má svůj smysl, naopak však valného výsledku nedosáhneme, když psa napřed přivoláme a až pak potrestáme. Výsledek bude jen takový,že pes bude nerušeně požírat výkaly dál a na naše volání nebude vůbec reagovat. Tento způsob výcviku je účinný jen při dobrém, nezkaženém vztahu majitele a psa.

Močí do pelíšku

Každý pes je od přírody čistotný a normálně si neznečistí prostor ve kterém spí. Možná, že Váš pes používá pelíšek spíše jako toaletu než jako pelíšek. Pokud tomu tak je odstraňte pelíšek a na jeho místo postavte plastovou krabici vystlanou savým materiálem, která bude psíkovi sloužit jako toaleta, do té doby než se naučí čistotnosti. Místo na spaní mu vyberte na druhé straně místnosti, kde mu umístěte nějaký polštářek nebo kobereček na kterém rád odpočívá, nikoli však pelíšek do kterého močil,  psi mají velmi dobrý čich a i přes důkladnou dezinfekci zjistí pach moče psík by se jen utvrdil ve zlozvyku a opět ho používal jako toaletu. Někdy se tato porucha může vyskytnout u psů kteří jsou dlouhodobě drženi v malé kleci,kde nemají jinou možnost než se vyvenčit právě tam. Možná, že si tuto neblahou zkušenost přinesl již od minulých majitelů, proto berte psíka na časté procházky aby měl možnost se vyvenčit co nejvíce venku a snažte se o co nejrychlejší naučení čistotnosti.

Nechce do kotce

Zkuste si vzít obzvláště chutné a psovi voňavé pamlsky, nebo něco lákavého co můžete okusovat i vy ( např. párek) , ukážete to psovi venku před kotcem, můžete mu dát i přičichnout a pak si to okázale odnesete do kotce tam si sedněte zády nebo bokem ke psu a hrajte si na labužníka, nevolejte ani nelákejte psa k sobě jen si ho nevšímejte. Zvědavost sama zvítězí, až sám přijde dejte mu kousek ochutnat a velmi ho pochvalte a nechte ho v klidu odejít. Pokud za Vámi již samostatně opakovaně chodí zkuste tam pamlsky jen položit a odejít nechte dveře otevřené bez náznaku zavírání, aby pes i nadále měl pocit svobody. Později pamlsky zaměňte za misku s krmením. Musíte však psovi nastolit pravidelný krmný režim, kdy mu miska s krmením bude předkládána jen do kotce a to na dobu asi 5-10 minut, poté mu bude odebrána bez ohledu na zkonzumovaný obsah, jinde psa nekrmte, miska na vodu v kotci je samozřejmostí. Vždy při přinesení misky do kotce velte povel místo. Cvik je plně docvičen, když nás psík radostně následuje s vidinou očekávané potravy sám do kotce, který když je zaměstnán krmením uzavřeme.Pokud to nebude fungovat, nezbývá než naučit psa chodit do kotce důsledným výcvikem. Vždy pro vykázání psa do kotce budeme používat povel místo. Psovi nasadíme obojek a vodítko, zavelíme povel místo a psa zavedeme do kotce s důrazným opakováním povelu, pokud je to nutné zavedeme psa do kotce i násilím, důležité je prosadit svoji vůli. V kotci ho odměníme pamlskem a pochvalou, chvíli se zdržíme a vyjdeme zase na vodítku ven, opakujeme denně 3-5x, cvičení ukončíme odměnou a vyvedením psa z kotce s povelem volno ho pustíme. Pokud již toto cvičení pes zvládá přistoupíme k další fázi, kdy psa do kotce zavedeme, odepneme vodítko, psa zavřeme a přes mříž dáme pamlsek a chválíme tak je hodný místo a klidně bez otáčení odejdeme po 1-2 minutách se vrátíme psa pochválíme upneme na vodítko a projdeme se ven kotce abychom vše zopakovali. Postupně den ode dne při cvičení dobu, kdy je pes v kotci  pomalu prodlužujeme. Cvičení je úspěšné jen za předpokladu, že majitel je důsledný a cvičí se psem denně. Psovi by prospěl i naučení povelu zůstaň. Nácvik tohoto povelu je popsán v rubrice výcvik.