Články

Několik typů dobrého psího učitele

Dobrý učitel je důsledný –  tvrdohlavě vyžadujte od svého psa splnění požadovaného cviku. Např. Nechce-li pes na váš povel sedni, usednout k vaší noze donutíme ho pomocí pamlsku nebo mírného přitlačení na záď. I v případě kdy se cvičení nedaří, a psa k cviku donutíme, ukončete denní lekci cvikem který pes plně ovládá a za který ho můžeme maximálně pochválit. Nikdy nedopusťte aby pes prosazoval svoji vůli, bude ji pak zkoušet prosazovat pokaždé.

Dobrý učitel je spravedlivý – Nikdy netrestejte ani nenadávejte psovi za něco co neudělal. Pes vaše počínání nechápe, neumí vnímat pozdější důsledky. Vždy si spojí pochvalu nebo trest jen s okamžitým jednáním. Jde o častou chybu hlavně při nácviku přivolání, kdy náš pes nereaguje na náš povel, ale přesto později přijde. A jaký je jeho údiv,když namísto pochvaly za příchod dostane vynadáno nebo je dokonce zbit. Rychle si nabytou zkušenost zapamatuje (přišel jsem - dostal jsem) a podruhé nepřijde vůbec. To že my to myslíme jako trest za neuposlechnutí povelu, který byl na začátku útěku neumí zpětně vyhodnotit. Účinnější než dodatečný trest je okamžitá reakce  při vyběhnutí psa např. hozením rachotící plechovky nebo vrhacího řetízku apod. Takto si pes vytvoří okamžitou reakci (útěk - nepříjemný zážitek).   

Dobrý učitel postupuje po malých krůčcích – Při každém cvičení postupujeme od jednoduchých cviků k složitějším postupně a systematicky. Pes si je lépe zapamatuje. Každý jednotlivý cvik se snažíme psa naučit v jednotlivých fázích,které postupem času spojíme v jeden dokonalý cvik.Cvičení nikdy nemá trvat déle než 15 minut u štěňat a ne déle než půl hodiny u pokročilejšího psa. Procvičujeme raději několikrát denně krátce, než dlouhé úmorné cvičení jednou denně. Přetěžováním psa se dopracujeme jen k postupnému odporu k jakékoliv práci nebo cvičení. Nikdy nevyžadujte od psa to co by nemohl splnit. Otevřeně se radujte z každého jeho úspěchu.

Dobrý učitel užívá pochvaly ve správnou chvíli – Psa zásadně chválíme jen za to co udělal dobře. Nikdy nesmíme chválit psa za něco co nevykonává. To znamená, např. když pochválíme psa, který běží  po chodníku a nevěnuje žádnou pozornost vedlejší komunikaci, pes bude z naší chvály vyveden z míry, jelikož nechápe,že dostal pochvalu za to, že neutekl do silnice. Pochvalu pochopí však v případě, kdy dostane na chodníku povel k noze, okamžitě se k naší noze přiřadí a následně je za tento čin pochválen. Během cvičení chválíme často a nadšeně i za velmi malé pokroky. Pochvala psa ve cvičení velmi motivuje.

Dobrý učitel užívá výrazných gest a držení těla – Pokud budeme během výcviku spojovat daný mluvený povel s určitým gestem a držením těla, pes si lépe a rychleji cvik osvojí. Např. při povelu vstaň u nohy, psovi zavelíme příkaz vstaň a následně usměrníme psa do požadované polohy pomocí rukou a vodítka. Přitom nepatrně naznačíme pokrčením nohou jakoby vyšlápnutí k dalšímu pochodu. Později pes již na mírné pokrčení nohou a zvukový povel bez pomocí rukou sám vstává a nakonec je cvik procvičen tak, že pes vstane jen na povel zvukový.

Dobrý učitel využívá hlasové intonace – Pokud bychom cvičili psa pomocí užití zvukových povelů, které by byly psovi dávány vždy ve stejné intonaci nebude moci náš pes rozlišit zda jde o příkaz, zákaz, nebo pochvalu. Příkazy dáváme psovi v tónině, která by měla znít jako rozkaz bez možnosti diskuse, zákazy velíme psovi v rázném,  rozkazovačném, výhružném tónu a pochvala má znít psovi velmi radostně v jásavé intonaci.  

Dobrý učitel využívá náhodně naučených triků – Pozorujeme-li svého psa při hrách,   volném pohybu a na procházkách, často ho můžeme přistihnou při náhodné činnosti, kterou bychom mohli využít v dalším výcviku. Např. náš pes si hraje s klacíkem, který uchopí do tlamy a nese ho, psovi zavelíme drž, a ihned ho přehnaně pochválíme tak je hodný drž. Pes si spojí velkou pochvalu s právě provedenou činností a bude ji příště velmi rád provádět. Většinou takto náhodně utvořené spojení pochvaly s činností je mnohem lepší a pevnější než pracně naučený cvik.

Dobrý učitel nechá svého psa často provádět cviky, které ho baví – Každý pes má některé cviky raději a jiné příliš nemiluje. Proto v případě,kdy učíme psa cvik, který nemá příliš v oblibě a jsme nuceni psa korigovat nebo napomínat, necháme ho následně provést jeho zamilované cvičení. Po kterém ho nadšeně pochválíme, jako by cvik dělal poprvé. Poté se můžeme opět vrátit k původnímu cvičení, pes se lépe soustředí a těší se, že bude později následovat oblíbený cvik. 

Dobrý učitel si se svým psem často hraje – Hra napomáhá vzájemnému utváření vztahu mezi psem a jeho majitelem. Pomocí hry lze naučit i mnoho složitých cviků lépe něž s donucením. Hravost rozvíjí pohybový a psychický talent psa. Některé psí sporty jsou přímo založené na formě hry se psem např. agility,tanec se psem aj. 

Výběr psa pro pachové práce Všeobecně pes,který bude určen k výcviku pachových prací musí mít k této práci již vrozené předpoklady, aby veškeré naše úsilí, které obnáší výcvik psa stopaře padlo na úrodnou půdu. Každý pes má určité dispozice z výcviku pachových prací, bez rozdílu plemene, ale některá plemena nebo linie jedinců v rámci plemene byla po staletí šlechtěna k čichovým pracím a u těchto jedinců je mnohem větší šance výběru kvalitního psa stopaře. Vhodným výběrem rodičovských párů, které prokázali výrazné stopařské schopnosti je vyšší předpoklad dědivosti těchto schopností, avšak nejen rodičovský pár, ale i předešlý sled předků v rodokmenu má velký vliv na schopnosti kvalitní pachové práce u budoucího jedince. U některých plemen např.u německých ovčáků, jsou cíleně šlechtěny linie zaměřené na výkon v pachových pracích, generace předků v rodokmenu, kteřé mají složeny speciální zkoušky psů stopařů nám zčásti zaručují, dobré předpoklady pachových schopností budoucího stopaře. Většinou se dědičnost pracovních vloh u psů dědí z otce na dcery a nebo z matky na syny. To platí ve velké míře i pro dědičnost pachových vloh. Proto při výběru budoucího psa stopaře důkladně prozkoumáme rodokmeny obou rodičů, všimneme si složených zkoušek z výkonu, hlavně stopařských speciálek, dále je dobré si zjistit jaké zdraví a dlouhověkost, při zachování výkonnosti se projevilo u předků budoucího štěněte. Jelikož výcvik psa stopaře je náročný a pro dosažení kvalitních výkonů, trvá často několik let, musí být pes naprosto zdravý. Dobrý pes stopař dosahuje své nejlepší výkonnosti často ve stáří 5 a více let. Proto dobré zdraví ve vyšším věku psa je předpokladem, že se nám námaha spojená s jeho výcvikem vrátí několikaletou upotřebitelností psa. Navíc klid a rozvaha, vlastnosti, které často přichází až s věkem psa jsou neocenitelné pro výcvik pachových prací. Velkou výhodou je když mladý pes projevuje hned od začátku velkou chuť ke stopování ( vrozený pracovní temperament ) neméně důležitý je i velmi dobrý vztah k osobě psovoda, který velkou měrou může pomoci vytvořit psovod sám.