Keltské opidum Staré Hradisko

Cestu za poznáním keltského opida jsme zahájili na vlakovém nádraží v Drahanovicích kde už na nás čekali naši kamarádi pes Sany se svojí paničkou Zlatkou. Ve vlaku se pesanům docela líbilo i když museli mít nasazené košíky z čehož zvláště Bria byla celkem naštvaná. S jedním přestupem jsme dorazili až do stanice Stražisko, výchozího bodu dnešního pěšího putování.Stražisko je vyhledávaným rekreačním místem a bývalo i v minulosti, důkazem jsou nápadité vily z přelomu 19.století, které sloužili jako letoviska zámožnějších občanů Prostějova. Cestou kolem historických vil jsme se vydali po červené turistické značce směrem k oci Seč.

Stezka vede krásnou přírodní scenérií lesů, skal a mokřadů, chvílemi jsme se však pěkně zapotili, při výstupech do strmých kopců, také přechody přes potok a bažiny, kdy nám jako mostek posloužili většinou jen klády, jsme zvládli na jedničku. Za Sečí se cesta stáčí směrem k Novému Hradisku a konečně se dostáváme na keltské opidum, což je vlastně zaniklé keltské město opravdu velkých rozměrů, v době své slávy zabíralo plochu 37ha. Nyní si zde můžete prohlédnout zbytky opevnění a hodně zajímavého si můžete přečíst na informačních tabulích, které jsou zde rozmístěny. Z opida jsme sestoupili dolů do vesničky Okluky, kde jsme si dali krátkou přestávku na posílení, hlavně pesani už byli velmi zvědaví co za dobrotu vytáhneme z batůžku, přátelsky jsme se s nimi podělili o svačinu a musím říct, že jim fakt chutnalo. Z Okluk vede modrá turistická značka zpět ke Stražisku, ovšem velmi strmým kopcem,za kterým následuje neméně srmé klesání, taková rozcvička na konci procházky. Celková délka dnešní trasy byla přibližně 20km. Na zpáteční cestě vlakem, byli pesani už trochu unavení a tak pěkně klimbali v rytmu vlaku.

nějak mi dochází dech