Rozmnožování králíků

 

Rozmnožování v chovech králíků je proces při němž cíleně páříme jednotlivé kusy za účelem získání produktů (např.masa, kůže, vlny) nebo pro získání následující generace zvířat, dále rozmnožujeme králíky pro sportovní (výstavní) účely s dosažením co nejlepšího exteriéru přibližujícího se co nejvíce požadovanému standardu.

 

Výběr chovných zvířat k vlastní plemenitbě.

V prvé řadě se musí budoucí chovatel rozhodnout, zda bude vybírat chovná zvířata pro užitkový chov nebo pro výstavní účely. Zvířata, která vybíráme pro chov zaměřený na užitkovost by měla být vybírána na základě těchto kritérií:

 

  • měla by pocházet ze zdravého chovu

  • jejich otec byl prověřen v užitkovosti a dává prokazatelně dobré potomstvo

  • měla by pocházet z početných vrhů tzn. alespoň 6-8 kusů mláďat

  • jejich matka vykazuje vysokou mléčnost a je pečlivou matkou, mláďata po ní vykazují dobré růstové schopnosti, bez problémů se zdravým

  • budoucí chovné samičky by měli mít optimální počet dobře vyvinutých struků ( u malých plemen alespoň 6, u středních a velkých plemen 8-10)

  • všechny budoucí chovné kusy musí být zdravé a očkované

  • u zvířat chovaných pro produkci vlny nebo kvalitních kožek, je nutné znát kvalitu a množství produkce od předků

 

Pro výběr zvířat pro výstavní účely platí tyto kritéria.

 

  • zvířata musí pocházet ze zdravého chovu

  • musí mít prokazatelný původ (rodokmeny jednotlivých rodičů)

  • vybíráme zvířata s kvalitním exteriérem, bez hrubých vad co nejvíce odpovídajícím jednotlivým standardům plemen, s výstavním oceněním doloženým oceňovacím lístkem

  • jejich otec by měl být typický představitel chovaného plemene, který přenáší své kvality na potomstvo, měl by mít typický samčí výraz (robustnější kostra , širší hlava apod.) bez vad v exteriéru, s kvalitní srstí a živým temperamentem. Bez problémů s rozmnožováním a s početným, nejlépe výstavně prověřeným potomstvem.

  • Jejich matka musí splňovat stejné požadavky jako u otce jen s tím rozdílem, že by měla mít typický samičí výraz, správný počet bradavek, vykazovat vysokou mléčnost, bez zlozvyků při odchovu mláďat (roztahování mláďat, nezabřezávání, požírání mláďat, močení na hnízdo. Dávat kvalitní, zdravé a početné potomstvo

  • Všechna vybíraná zvířata musí být zdravá a očkovaná

 

 

Při výběru budoucích chovných zvířat nám může pomoci návštěva u dobrého chovatele, zde se přesvědčíme o kvalitě, zdravotním stavu celého chovu, případně můžeme nahlédnout do evidence chovu. Většinou budoucí mláďata jsou velmi podobná svým předkům, proto je vhodné vidět tyto jedince přímo u chovatele. Chovatel nám může dát i spoustu důležitých rad a informací o zvoleném plemeni, dále nám může poskytnout adresy dalších chovatelů nebo chovatelských klubů. Můžeme si základ svého chovu pořídit i zakoupením mladých chovných zvířat na výstavě, tam však poznáme jen exteriérovou hodnotu zvířat nebo vyrovnanost v kolekci u jednotlivých chovů (vystavování v kolekcích sourozenců a rodin) lze si zde pořídit zvířata jednoho plemene od několika chovatelů, ale nepoznáme zde hygienu a zdravotní stav v chovech odkud zvířata pocházejí. Hrozí proto zavlečení chorob, které nejsou na zvířatech zjevně vidět. Kladem však je, že zvířata účastnící se výstav musí být provázena na výstavu veterinárním osvědčením,které dokladuje provedená očkování a potvrzuje, že nejsou klinicky nemocná. Často si chovatelé pořizují zvířata do svého chovu prostřednictvím inzerátů a následného zaslání po železnici. Tento způsob může využít jen zkušený chovatel, který zná chovatele a zvířata v jeho chovu odkud si zvíře nechá poslat. Nezkušený začínající chovatel lehce naletí různým podvodníkům. Buď neobdrží zvíře vůbec, nebo za své často nemalé finance, obdrží zvíře nevalné kvality nebo zvíře bez průkazu původu, bez ocenění z výstavy. Nemáme ani jistotu o zdravotním stavu zasílaného zvířete.Tím se nechceme dotknout spousty poctivých chovatelů, kteří tento způsob nákupu a prodeje chovných zvířat využívají.

 

Chovná zralost zvířat

Pohlavní dospělost mláďat nastává podle plemene ve stáří 3-6 měsíců, to však neznamená že v tomto období lze králíky připouštět. Musíme počkat na dospělost chovnou , ta je u velkých plemen ve věku 10-11 měsíců, u středních plemen ve věku 8-9 měsíců a u malých a zakrslých plemen ve věku 6-7 měsíců. U králičích brojlerů speciálně šlechtěných na produkci masa je chovná dospělost udávána ve věku 14-16 týdnů a o tělesné hmotnosti nejméně 3 kg. Zásadně platí, že samečky používáme k chovu asi o měsíc později než samičky. Důležitou úlohu pro stanovení chovné zralosti zvířat hraje kromě stáří zvířat i jejich zdravotní stav, prostředí, línání apod. Králíky využíváme k chovu podle potřeby. U produkčních chovů zaměřených na užitkovost používáme chovná zvířata zpravidla 1 max. 2 roky. U výstavních zvířat se snažíme o co největší využití kvalitních chovných zvířat, proto samičky využíváme dle potřeb 3-4 roky a u dobrého samce není jeho využití omezeno. Kvalitní samec může připouštět i ve věku 6-7 let. Králíci jsou schopni rozmnožování celoročně, avšak největší procento samic bývá připouštěno na jaře kdy je nejvhodnější doba pro zabřeznutí a odchov mláďat. V tomto období se dosahuje i největšího procenta zabřeznutí až 90 % nejméně samic nám naopak zabřezne na podzim asi kolem 50 %. Je to proto že, jde o období kdy se králíci přirozeně chystají na zimu a línají. V drobnochovech se využívá 1 samec přibližně na 5 – 10 králic, ve faremních chovech bývá využívána inseminace (umělé oplodnění) kdy na jednoho samce počítáme přibližně 50 samic. Při umístění králíkáren ve vnitřních prostorách lze začít s připouštěním králic v lednu až únoru (tento způsob používají hlavně chovatelé velkých plemen králíků, jejichž mláďata chystají na výstavy v období září a října) musíme však prodloužit světelný den a mírně zvýšit teplotu. V průběhu roku se dostavuje u králic přirozená přestávka v plodnosti trvající přibližně 4-8 týdnů. Optimální počet vrhů v malochovech je 2 až 3 vrhy za rok.

 

Zapouštění králíků

Před vlastním pářením musíme zvířata prohlédnou a ujistit se o jejich zdravotním stavu. To je velmi důležité používáme-li k páření cizí zvířata. Mohlo by dojít k přenosu pohlavních a infekčních nemocí. Vždy přenášíme králici do kotce samce ne naopak. V opačném případě bývá samice ve svém kotci na samce agresivní a samci dlouhou dobu trvá něž se s novým prostředím seznámí. Je-li samice v říji dojde ke spáření ihned nebo po krátké honičce v kotci. Králice při tom sama nadzvedne pánevní partii a umožní tak samci vniknutí pyje do pochvy. Dochází k ejakujaci semene při níž se samec sesune na bok vedle králice a zůstane několik vteřin s ní svázán. Chová-li se samice v přítomnosti samce nevšímavě nenecháváme samce pohlavně se vysilovat, je to znamení, že samice není ještě dostatečně v říji. Králici odebereme a zkusíme ji připustit v následující den nebo za dva až tři dny. Jeden skok samce dostatečně stačí k oplodnění všech toho schopných vajíček. Má-li však samec v plemenitbě delší přestávku můžeme po chvíli zkusit nové překrytí druhým skokem. Po celou dobu páření zvířat jsme přítomni, zabráníme tak lépe případnému zranění nebo agresivitě. Nedostaví se u samice říje ani po delším intervalu musíme příčinu hledat ve výživě, zdravotním stavu apod.

 

Inseminace

Inseminace je umělé oplodnění.U nás je omezeně používána ve faremních chovech. Její velkou výhodou je široké využití kvalitních chovných samců tkzv. zlepšovatelů, na větší počet samic. V chovech zaměřených na produkci masa, přináší inseminace i další významné výhody např. umožňuje skupinové zapouštění samic v turnusech, snížení počtu chovných samců a s tím související úspora krmiv a místa na ustájení, dále při inseminaci nemůže dojít k přenosu nakažlivých onemocnění. Pro vlastní inseminaci je nutné nejdříve odebrat sperma od vybraného chovného samce. To se provádí za pomoci umělé vagíny, ta se podsune pod pánevní končetiny zkušební samice, kterou využijeme k nadráždění samce. Samec po několika koitálních pohybech odsemení do připravené vagíny. Ve vagíně musí být udržována teplota nejméně 46-48oC. Ústí umělé vagíny je vhodné natřít lékárenskou vazelínou (vaselinum album). Někdy se používá pro odběr semene přímo bez použití samice umělá atrapa (fantom), která je vyrobená z kožky králíka a molitanu se zabudovanou umělou vagínou . Atrapa se nasune na ruku asistenta, který odebírá semeno samce. Předpokladem úspěšného odběru je ochota samce spolupracovat. K tomu nám dopomůže přivykání samce na přenášení, hlazení a postupným seznamováním s prostředím mimo klec apod. Po vlastním odběru se provádí vyšetření a vyhodnocení odebraného ejakulátu.Vyhodnocení se provádí mikroskopicky. Vyhodnocuje se barva, hustota, pohyblivost spermií, příměsi apod. Počet spermií v 1 mm3 je asi 800 000, s pH mezi 6,8 až 7,5. Při jednom odběru získáme průměrně 1 cm3 ejakulátu. Celkové hodnocení i množství ejakulátu je ovlivněno genotypem, věkem samce, ročním obdobím, výživou a zdravotním stavem zkoušeného samce. Po vyhodnocení semeno ředíme fyziologickým roztokem v poměru 1: 2 až 1:3. Pak je následně postupně zchladíme až na 2oC.

V praxi je prováděna inseminace čerstvým spermatem do tří hodin po odběru. Králice připravíme na umělé oplodnění vpíchnutím hormonů, které stimulují říji. Vlastní inseminaci provádíme za pomoci inseminační pipety, kterou přeneseme semeno samce do pochvy samice. Po provedení inseminace vpíchneme samici injekci hormonů, které vyvolají ovulaci. Všechny pomůcky, které používáme pro inseminaci musí být udržovány v maximální čistotě a sterilitě.

Březost

Oplodněná vajíčka (zygoty) putují do dělohy to trvá asi 4 dny. Během cesty se vajíčko dělí tkzv. rýhuje, usadí se v děloze a pokračuje ve vývinu. Celkový vývoj zárodků v těle matky trvá zhruba 31 dní. Při větším počtu mláďat bývá březost delší až 34 dní a v případě malého počtu mláďat jen asi 28 dní. V době březosti králic dochází k větší či menší změně chování. Některé králice se velmi zklidní, mají zvýšenou chuť ke žrádlu zatímco jiné jsou agresivnější, nervoznější a může docházet k výraznému přehrabování podestýlky. Záleží to na temperamentu králice a prostředí ve kterém se nachází. Většinou mají králice v době březosti sklony k nadměrnému přijmu potravy to však nesmí svést chovatele k překrmování nebo k experimentům ve výživě králice. Mohlo by dojít k vážným zdravotním poruchám zažívání králice. Březost lze palpací (pohmatem) zjistit asi ve 14 dnech. Palpaci by měl provádět jen chovatel, který s ní má již zkušenosti. Musí být provedena jemně, aby nedošlo k poškození plodů nebo ke zmetání. Březost lze také zjistit kontrolním připuštěním. Samice se vloží do kotce k samci, tak jako při normálním připouštění. Utíká-li samice před samce je pravděpodobně březí, přijme-li samce nezabřezla. V tom případě opakujeme kontrolní připuštění opět za 7 dní. Někdy se stává, že v období 10 – 15 dne březosti se samice začne chovat jako kdyby se chystala k porodu (vytrhává si srst na stavbu hnízda, staví hnízdo apod.) Jedná se o tkzv. falešnou březost – pseudograviditu. Také se může stát, že stejné projevy může vykazovat i králice, která nezabřezla a takto se u ní projevuje silná říje. Pokud jsme se ujistili, že je králice březí, přichystáme jí ve třetím týdnu březosti řádně vyčištěnou klec a dostatek materiálu na stavbu hnízda, nebo vložíme do kotce kotiště. Kotiště je vlastně dřevěná bedýnka vystlaná jemným senem nebo slámou o rozměrech vyhovujícím danému plemeni, kde samice rodí svá mláďata. Ke konci březosti je samice neklidná, méně žere, začíná si vytrhávat chlupy na břiše a hrudi, přenáší, překusuje a nosí slámu nebo seno na budoucí hnízdo pro mláďata. Ke konci březosti se králici zvětšuje objem břicha a zvětšují se i mléčné bradavky. Někdy lze i vidět kapičky mleziva na bradavkách. Březost králice končí porodem.

 

Porod

Vlastní porod probíhá nejčastěji v nočních nebo ranních hodinách. Samice nesmí být v průběhu porodu ničím rušena, mohla by v případě stresu mláďata pokousat nebo i sežrat.

Mláďata vychází za pomocí silných stahů dělohy, přes děložní krček samovolně na svět. Králice překousne pupeční šňůru a sežere lůžko spolu s plodovým koláčem a potom celé mládě olíže. Po narození a olízání všech mláďat je uloží do hnízda vystlaného vytrhanou srstí a pečlivě přikryje. Celý průběh porodu netrvá déle než 10 - 20 minut. Mláďata se rodí holá (neosrstěná) a slepá (se zavřenými víčky). Růžové zabarvení kůže narozených mláďat naznačuje, že jedinec bude v dospělosti zbarven bíle, kdežto pigmentovaná kůže naznačuje barevné zbarvení v dospělosti. Zmíněný jev využívají zvláště chovatelé strakáčů, kteří již první den po porodu mohou rozpoznat kresbu jednotlivých mláďat ve vrhu a to může být vodítkem pro případnou regulaci vrhu. Popisovaný průběh porodu je nejčastější bezproblémový. Komplikace které mohou provádět porod mají většinou několik příčin.

  • Králice si hnízdo nepostaví vůbec nebo jen ledabyle, pokud je to ještě možné vložíme do kotce králice kotiště s připraveným senem nebo jemnou slámou,pokud jsme tak již neučinili dříve.

  • Králice neuloží mláďata do hnízda, roztrousí je po kotci. Nápravu lze provést jen jestli-že jsme mláďata našli včas, dokud nejsou ještě zcela prochladlá a jeví známky života. Vložíme je králici do hnízda a přikryjeme. V tomto případě je nutné pohladit několikrát králici po hlavě, aby ucítila náš pach, který zároveň ulpěl na mláďatech. V případě, že chovatel je kuřák je lépe použít k tomuto účelu rukavice. Zjištění cizího pachu na mláďatech způsobí často opuštění mláďat. Pokud králice nemá hnízdo vyloženo natrhanou srstí, musí chovatel opatrně vytrhat srst sám. Nejvíce bývá srst uvolněna v okolí bradavek a na hrudi.

Roztahání mláďat zapříčiňuje i nedostatek materiálu k postavení hnízda, nebo nadměrné množství hnoje, kdy králice zahrabe narozená mláďata do vrstvy hnoje místo do hnízda a ty se následně udusí.

  • Někdy jsou mláďata po porodu zraněná nebo mrtvá, ty se musí ihned po porodu odstranit.

  • Králice sežere svá mláďata buďto během porodu nebo těsně po něm. Takové chování nazýváme kanibalismem. Kanibalismus má mnoho příčin. Může jít o poruchu chování již vrozenou – dědičnou. Může ale jít o vliv prostředí nebo rušivých vlivů. Králice byla například rušena během porodu přítomností myší nebo přímo chovatelem. Často opomíjenou příčinou takového chování je nedostatek vody. Takové králice jde-li o opakované chování vyřadíme z chovu. U prvniček zkusíme opětovné připuštění za dva až tři dny, většinou se to u druhého porodu upraví samo.

  • Ke zklidnění králice a nastolení soukromí se doporučuje částečně přikrýt dvířka kotce pytlovinou.

  • Nejevíli-li králice o narozená mláďata zájem, můžeme je podložit jiné králici ,která má stejně stará králičata. Při podkládání mláďat odneseme králici z kotce, a do hnízda vložíme králíčata od cizí králice. Po chvíli,kdy podložená mláďata načichnou pachem původních mláďat samici vrátíme. Je vhodné ji při přenášení pohladit kolem nosu aby cítila i náš pach, který se dostal do hnízda. Nikdy nepodkládáme králici větší počet mláďat než je počet mléčných bradavek králice. Nebyla – by je schopna uživit.

 

Počet mláďat ve vrhu králice je odvislý od plemenné příslušnosti, plodnosti samce i králice a jiných vnějších příčin. Průměrný počet mláďat u velkých plemen je 8-12 ks, u středních plemen bývá ve vrhu 6-8 mláďat, u malých plemen 4-6 mláďat, u zakrslých 2-4 mláďata u hybridů 6-10 mláďat. Hmotnost narozeného mláděte velkého plemene se pohybuje mezi 60-80 g, u středních plemen 40-50g a u malých plemen mezi 30-35g. Králice kojí většinou jednou až dvakrát denně. Mláďata vydrží bez kojení 72 hodin to je doba po kterou lze mláďata v případě potřeby podložit jiné králici. Většinou kojení probíhá v ranních hodinách. První až druhý den po porodu provedeme prohlídku hnízda. Při prohlídce manipulujeme s králicí stejně jako již bylo popsáno u podkládání mláďat. Odstraníme mláďata mrtvá nebo velmi slabá. Tak předejdeme hnilobnému rozkladu uhynulých mláďat a následné infekci mláďat dosud zdravých.Upravíme optimální počet mláďat. Zjistí-li chovatel během prohlídky, že jsou všechna mláďata mrtvá může králici následující den znovu připustit.

 

Odchov králíčat

Odchov králíčat dělíme na období od porodu do odstavu a na období po odstavu do dospělosti.

Období od porodu do odstavu – V prvním období jsou mláďata především závislá na mléčné výživě od matky. Tvorba mléka u králice se zvyšuje do jednoho měsíce od porodu pak postupně klesá. Produkuje-li králice dostatek mléka jsou králíčata v hnízdě klidná a na pohled buclatá. U králic, které nemají dostatek mléka mláďata z hnízda vyskakují, pískají a mají zvrásněnou kůži s množstvím záhybů. Mláďata jsou po porodu úplně holá a slepá. Srst jim začne postupně narůstat. Vidět začínají ve stáří 10-12 dní. V této době je nutné mláďatům oči kontrolovat, v případě zjistíme-li zánět, ošetříme ho protizánětlivou mastí. Mláďatům kterým se ještě oči neotevřeli potíráme víčka borovou vodou nebo odvarem z heřmánku. Nikdy oči násilím neotvíráme. Z hnízda začínají vylézat mláďata kolem 14 až 21 dne věku. Čím později mláďata opustí hnízdo tím lépe. Je to vizitkou velmi dobré mléčnosti králice. Okolo 20 dne věku mláďat začínají přijímat pevnou potravu. V této době předkládáme jen velmi kvalitní krmivo. Počátkem pátého týdne věku mláďat se mléčnost králic výrazně snižuje. První línání a výměna zubů nastává ve věku 6 až 10 týdnů. V tomto období často dochází k zvýšeným úhynům mláďat nebo k trávicím poruchám u mláďat vlivem špatného krmení. Nesmíme zapomínat na preventivní očkování, které v tomto období musí být provedeno. U králíčat v čistokrevném chovu je provedena registrace – tetování. Mělo by se provádět na mláďatech, která jsou ještě s matkou, aby se registrátor mohl přesvědčit o registračním čísle matky.

Odstav králíčat

V běžném chovu odstavujeme mláďata od matky ve věku 8-9 týdnů. Ve faremních chovech králíků se využívá tkzv. časného odstavu mláďat už ve věku 4-5 týdnů.Tenhle způsob odstavu vyžaduje používání speciálních krmných směsí pro tuto kategorii mláďat. Králicím, kterým již ustala laktace dříve než v 8-9 týdnech stáří mláďat, odebereme mláďata dříve. O tvorbě mléka se nejlépe přesvědčíme, lehkým zmáčknutím struku králice, objeví-li se kapička mléka, králice stále ještě kojí. Dalším znakem probíhající laktace je slepená srst kolem bradavek. Odstav provádíme buď jednorázově nebo postupně. Jednorázový odstav provedeme odejmutím králice od mláďat. Ty zůstávají v původním kotci, aby se vyhnuli stresu s přenášením do jiného prostředí a následným přivykáním. Postupný odstav se provádí opačně , nejprve odebereme od králice mláďata dobře narostlá a po několika dnech, kdy zbývající mláďata ještě využívají laktaci králice odebereme zbylá mláďata. Tento způsob přirozeně zakončuje období laktace králice. Chovatelé, kteří chtějí odchovat kvalitní výstavní jedince, používají podobný způsob odstavu, jen s tím rozdílem, že odeberou slabší mláďata, která dokrmí k jatečním účelům a silnější výstavně nadějná mláďata nechají u matky o něco déle. Případně při odchovu kvalitních budoucích chovných samiček odebereme nejdříve samečky.

Období od odstavu po dospělost – Po vlastním odstavu jsou mláďata zpravidla ustájena ve skupinách podle králic. Zde rozhoduje zda je chov zaměřen na produkci nebo na sport. V produkčním chovu jsou mláďata do stáří 3 měsíců ustájena dohromady bez rozdílu pohlaví, ve výstavním chovu rozdělíme mláďata podle pohlaví dříve. Později jsou buďto samečci kastrováni nebo odděleni do samostatné skupiny. Rozdělením do skupin podle pohlaví zabráníme nechtěnému připuštění ještě tělesně nedozrálých samiček a také šarvátkám mezi samečky ve smíšené skupinně. Určování pohlaví je nejlepší se naučit od zkušeného chovatele. Samotné prohlížení spočívá ve fixaci zvířete tak aby nemohlo ublížit nám ani sobě, lehce ohrneme vnější pohlavní orgány. U králiček se objeví podélná pochva,u samečků vystoupí pyj. U starších samečků lze vidět varlata již sestoupená v šourcích přímo pohledem mezi pánevní končetiny zvířete. Někteří chovatelé dokáží s jistotou poznat pohlaví i u jednodenních mláďat. Ve stáří 4-5 měsíců dochází k druhému línání, které lze uspíšit kvalitním krmivem. Odstávčata určená pro jatečné účely se při odstavu rozdělují do skupinek po 2-8 kusech bez ohledu na pohlaví. Po dosažení hmotnosti 2,5 – 3 kg, což zpravidla bývá ve stáří 90 – 100 dnů jdou na porážku. Výstavně vedené chovy ponechají mláďata rozdělená podle pohlaví v menších skupinkách do stáří 4-5 měsíců. Následně jsou ustajována individuálně podle dalšího využití buďto jako výstavní nebo s využitím do dalšího chovu. Ve věku přibližně 6-7 měsíců podle plemen dochází k třetímu línání mláďat, kdy jsou zvířata již téměř dospělá. Po celou dobu období od narození až po dospělost se zaměříme na předkládání správných dávek kvalitního krmení a čisté vody. Dalším nezbytným předpokladem úspěšného odchovu je čistota prostředí a dodržování správných termínů preventivního očkování.

 

Poruchy při rozmnožování

Falešná březost – se u králic projevuje kolem 16-18 dne předpokládané březosti, samice se projevuje typickým chováním. Překotně staví hnízdo včetně chlupové výstelky. Zkusíme-li ji přiložit k samci je ochotná k opětovnému připouštění.

Opakované nezabřezávání králic – je velmi častou porucho při rozmnožování. Nejčastěji je příčinou překrmení králice se zatučněním, méně často je nezabřezávání zapříčiněno nedostatečnou výživou hraničící s vyhublostí. Bohužel je i mnoho různých nemocí a hormonálních poruch,které mohou být příčinou této poruchy. Při posouzení každé králice proto přistupujeme ke komplexnímu zvážení problému, a podle toho se snažíme o odstranění důvodu neplodnosti.

Nezájem samic o samce

Pokud samice odmítne samce jednou či dvakrát nemusí se chovatel obávat,že by šlo o výraznou poruchu. Odmítá-li samice samce delší dobu, musíme hledat příčinu takovéto poruchy. U mladých králic zkusíme vyvolat říji zpestřením krmné dávky o krmiva, která stimulují říji. Mezi nejčastěji používaná krmiva patří předkládání kousků celeru nebo petržele, naklíčeného obilí (zvláště ovsa). Osvědčeným prostředkem je výměna kotce samce a samice, nebo jen přidání části podestýlky samce do kotce králice. Pach samce napomáhá při vzniku říje. Také prodloužení světelného dne napomůže k projevům říje. U starších králic může být příčina opět v zatučnění. Hlavně králice, které byli po delší dobu mimo plemenitbu jsou k přetučnění náchylné. Takovým králicím nastolíme úplnou dietu postavenou na zkrmování sena a vody. Již při vlastním výběru králic do chovu dbáme na to aby pocházely z početných vrhů a po matkách s bezproblémovou reprodukcí. Králice výstavně velmi úspěšné se širokou hlavou a svým typem spíše připomínající samce nebývají dobrými matkami.

Nezájem samce o králice

Pokud samec neprojevuje zájem o říjné králice, hledáme příčinu tohoto problému především v kontrole jeho zdravotního stavu. Existuje mnoho různých poruch a onemocnění, které negativně ovlivňují pohlavní aktivitu samce. Pokud se samec zdá po zdravotní stránce v pořádku může jít o poruchu v jeho výživě. Nedostatek bílkovin, energie,minerálů a vitamínů. Rovněž předčasné zařazení fyzicky nedospělého mladého samce k plemenitbě může vyvolat jeho nezájem, naopak někteří starší samci jsou méně aktivní. V některých případech pomůže tak jako u samic podávání krmiv s vyšším obsahem vitamínu E.

 

Plemenitba

Plemenářské pojmy

Plemenný výběr – Je cílevědomé vybírání jedinců, vhodných k dalšímu využití. Vybíráme takové jedince populace u kterých předpokládáme zlepšení jejich potomků oproti výchozí populaci.

Selekce – výběr – je vybírání odpovídajících hledaných jedinců a jejich rozmnožování

Přírodní výběr – je výběr bez zásahu člověka, kdy v přírodě přežívají jedinci, kteří se dokáží nejlépe vyrovnat s danými podmínkami prostředí ve kterém žijí.

Umělý výběr – je zcela řízen člověkem v zájmu dosažení určitého cíle

Pozitivní výběr – je výběr uskutečňován za účelem vybírání z populace jedinců, kteří vykazují zlepšení ve srovnání s celou výchozí populací

Negativní výběr – je výběr zaměřený v odstraňování jedinců z populace,kteří nesplňují požadavky pozitivního výběru (nejsou vhodná pro další plemenitbu)

Hromadný výběr – je umělý výběr,kdy jsou vybírána zvířata vyhovující daným požadavkům, jde o jedince, výběr jedinců a také individuální výběr.

Skupinový výběr – je výběr skupin jedinců populace, kteří vykazují lepší výsledky zlepšení než ostatní populace

Čistokrevná plemenitba -je páření jedinců stejného plemene, zaručující dědičnost ustálených znaků, barvy, užitkovosti a jiných vlastností plemene.

Příbuzenská plemenitba – připařování vzájemně příbuzných jedinců.

Úzká příbuzenská plemenitba – je páření nejblíže příbuzných jedinců ( otců a dcer.synové s matkami, a vzájemné páření sourozenců.

Blízká příbuzenská plemenitba – je páření jedinců mírnějšího stupně příbuznosti(strýcové s neteřemi, vnukové a babičky apod.)

Vzdálená příbuzenská plemenitba – páření jedinců vzdálenějšího stupně příbuznosti ( pravnuci a pravnučky)

Koeficient příbuzenské plemenitby – je relativní číslo, které vyjadřuje stupeň intenzity příbuzenské plemenitby.

Cizorodá plemenitba – připařování navzájem nepříbuzných jedinců

Liniová plemenitba – je připařování příslušníků jedné linie

Linie – řada potomků jednoho plemene pocházejících po určitém vynikajícím jedinci, který byl zakladatelem linie

Chovná linie – je linie s ustálenou dědičností žádoucích znaků po dobu nejméně 4-5 generací

Genealogická krevní linie – je linie samčích potomků pocházejících od zakladatele linie (samce, plemeníka)

Inbrední linie – skupina zvířat vyšlechtěných příbuzenskou plemenitbou

Inbrední jedinec – je jedinec vzniklý pářením navzájem příbuzných rodičů

Izogenní linie – skupina jedinců s koeficientem příbuznosti nad 90%, mají týž genotyp

Osvěžení krve – metoda čistokrevné plemenitby, spočívající v připařování jedinců pocházejících z odlišného prostředí, ale téhož plemene.

Kříženec, Hybrid – je výsledkem křížení.

Křížení, Hybridizace – páření jedinců různého genotypu, jejímž výsledkem je kříženec nebo-li hybrid

Meziliniové křížení – je páření mezi příslušníky různých linií

Meziplemenné křížení – je páření příslušníků různých plemen

Mezidruhové křížení – je páření jedinců různých druhů

Zušlechťovací křížení – spočívá v křížení jedinců za účelem zušlechtění plemene přilitím krve plemene zušlechťovacího. Opakované přilití krve se nazývá melioračním křížením.

Reciproké křížení – je křížení dvou možných kombinací podle pohlaví( může jít o křížení plemen,druhů, linií apod. )

Zpětné křížení – páření jedinců dceřiné generace s příslušníky rodičovské populace

Rodičovská generace – je výchozí generace použitá ke křížení ( v genetice označovaná písmenem P – parentální)

Dceřinná generace – je generace vzniklá křížením příslušníků rodičovské generace nebo dalších dceřinných generací. ( v genetice ji označujeme velkým písmenem F – filiální a příslušným indexem pořadí křížení generací)

Pozměňovací křížení – je metoda křížení používaná k zlepšení určitých vlastností

Kombinační křížení – je metoda křížení používaná při záměrné tvorbě nového plemene za použití dvou nebo více plemen

Převodové křížení – připařování příslušníků zušlechťovacího plemene na původní(primitivní a málo prošlechtěné)

Užitkové křížení – je křížení jedinců různých plemen za účelem získání dceřinné generace s vysokou užitkovostí

Střídavé křížení – jde o metodu užitkového křížení využívající kříženek k další plemenitbě přičemž použití čistokrevní plemeníci se ob jednu generaci střídají

Rotační křížení – jde o rozšířenou metodu střídavého lřížení za použití tří a více čistokrevných plemen a jejich plemeníků, které se připouštějí v daném pořadí na předchozí generace králic kříženek

Bezplánovité křížení – jde o křížení kříženců bez jakéko-li evidence a cíleného plánu, v chovu jde o krok zpět a užitkovost s každým dalším připouštěním kříženců výrazně klesá.

Plemenné znaky – je soubor ustálených znaků charakterizující určité plemeno