Úspěšný chov králíků je možný za předpokladu kvalitního ustájení chovných zvířat. Králík ke svému spokojenému životu potřebuje světlo, čistý vzduch, čisté prostředí, klid a sucho. Nesplníme-li tyto podmínky nemůžeme se dočkat dobrého odchovu. Králíci zásadně nesnáší vlhko, průvan, prach, čpavek a rušné prostředí. Pokud je králík ustájen v čistém a suchém prostředí bez průvanu, lehce se vyrovná i se zimou. V létě však musí být ubikace králíků stíněna proti přehřátí. Pro ustájení králíků jsou nejčastěji používány- venkovní králíkárny

• vnitřní králíkárny

• králičince

• vnitřní klece

 Venkovní králíkárny- jsou dřevěné stavby nejčastěji umístěné na dvorku nebo zahrádce chovatele. Průčelí venkovních králíkáren musí být orientováno na  ji ihovýchod a nebo na východ. Výhodou těchto staveb je menší potřeba místa a otužilost chovu v důsledku celoročního vlivu počasí. Oproti tomu nevýhodou chovu ve venkovních králíkárnách je obtížná zimní plemenitba, znesnadněná obsluha za špatného počasí, zamrzání misek s vodou, zámků nebo petlicí k uzavírání kotců, zmrznutí předkládaných okopanin v zimním období a následné zdravotní potíže, přimrzání podestýlky k podlaze kotců, zamrzání kanálků pro odvod moči ap.

Vnitřní králíkárny – se dnes již mnoho nepoužívají, byly zcela nahrazeny kovovými vnitřními klecemi. Jsou to králíkárny umístěné v uzavřených větratelných prostorách s odvodem moči.

Králičince – Králičinec je vlastně kombinací venkovní králíkárny a vnitřního prostoru. Nejčastěji je k venkovní králíkárně přistavěn přístřešek s bočními stěnami, dveřmi a s nasazovacími okny nebo se zateplením na zimu v přední stěně. Výhodou takového ustájení je možnost zimní plemenitby a lepší obsluha v nepříznivém počasí bez vytápění, nevýhodou jsou poměrně vysoké náklady na pořízení takového chovatelského zařízení.

Vnitřní klece- klecový systém pro chov králíků je nejčastěji vyráběn se zaměřením pro faremní chovy králíků v uzavřených prostorách hal.Tento systém umožňuje využití automatických napáječek,samonásypných krmítek a automatizovaný odvod moče a výkalů. Pořizovací náklady těchto systémů jsou ze všech uvedených způsobů nejvyšší.V malochovech bývá využíván jen v podobě sestavy několika klecí umístěných ve zděné uzavřené prostoře s okny a větráním, nezbytností je odvod moče. Velká nevýhoda takových ustájení je špatné mikroklima uvnitř prostor, vyšší vlhkost, koncentrace čpavku a možnost rychlého šíření nakažlivých onemocnění.

Chov na podestýlce

U drobnochovatelů nejběžněji používaný způsob chovu králíků. Jde o velmi starý způsob chovu,který už využívali naši předkové. Pro provozování chovu králíků na podestýlce se nejčastěji používají venkovní dřevěné králíkárny nebo králičinec s jednoduchou plnou podlahou nebo s podlahou kombinovanou (rošt, plná podlaha). Poslední trend v chovu na podestýlce je ve vkládání plastových van na pevnou podlahu.

Nutností pro umožnění chovu na podestýlce je možnost získání dostatečného množství stelivového materiálu a mít dostatečné prostory k jeho uskladnění. Dále musíme počítat i s uskladněním nebo odvozem většího množství hnoje. Stelivový provoz umožňuje králíkovi lépe navodit přirozenější prostředí,usnadňuje organizování porodů,nedochází k otlakům na končetinách zvířat,zatepluje venkovní ustájení.Velkou nevýhodou stelivového chovu z hlediska zdravotního je neustálý styk králíka s výkaly.

Velmi důležitá je kvalita podlahy. Musí být ošetřena proti prosakování moče, buďto vhodným nátěrem nebo překrytí podlahy nepropustnou izolací z lepenky, PVC, plechu apod. Tento izolující materiál je vhodné po obou stěnách kotce zvednout do výšky asi 5cm, aby nedocházelo k vlhnutí stěn kotce. Zadní konec izolace přečnívá přes podlahu a prochází štěrbinou ( asi 1 cm vysokou) v zadní stěně kotce a končí nad odtokovými kanálky. Samotná podlaha je prodloužena v zadní části kotce ven o 5 až 10 cm aby moč nekapala na zadní stěny kotců. Na toto prodloužení jsou přidělány odtokové kanálky pro odvod moče,které jsou vyrobeny nejčastěji z plechu nebo modernější z plastů. Vhodné je vyspádovat podlahu směrem k zadní stěně kotce,tak aby vznikající moč mohla odtékat do připravených odtokových kanálků Tímto způsobem odvedeme moč do jímek. Při použití kombinovaných podlah s podestýlkou musíme vyrobit pevnou spádovanou dobře izolovanou podlahu spodní na kterou se vloží podlaha,která je do poloviny pevná a v zadní části má hustější rošt. Tímto roštem proteče moč na spodní podlahu a následně ven z kotce.

Používáme-li pro stelivový chov plastové vany, musí odpovídat rozměrům kotců. Do vany na dno dáme vrstvu pilin nebo hoblin a na ni stelivový materiál. Tyto vany mají výhodu,že nepotřebují odtok moče, ta se vsaje do pilin, naopak nevýhodou je nutnost častého čištění a desinfekce.

Pro odchov odstavených mláďat bývá využíváno betonových nebo dřevěných výběhů s odvodem moče,kde se po celou dobu od odstavu až po vyskladnění přistýlá. Tento způsob se nazývá chov na hluboké podestýlce. Bývá provozován pod venkovními přístřešky bez průvanů aby bylo umožněno kvalitní odvětrání vznikajícího čpavku, zároveň se musí dodržovat každodenní přistýlání čerstvé čisté podestýlky. Tohoto způsobu je jen omezeně používáno,protože sebou přináší velké zdravotní problémy. Králíci v podestýlce hrabou nory,znečisťují krmiva, jsou v přímém styku s trusem, chov je zamořen kokcidiózou, kožky jsou znehodnoceny trusem,a také maso mívá horší kvalitu( pachy).

Jako stelivo pro chov na podestýlce lze použít kvalitní slámu,nejvhodnější je ječná,ovesná pšeničná je poněkud tvrdší, horší seno však vždy platí, že podestýlka nesmí být zatuchlá,vlhká nebo plesnivá. Na 1 kus chovného králíka se počítá průměrně 25 kg slámy. Úspěch chovu na podestýlce spočívá v časném odklízení znečištěné podestýlky a to v létě zkrmujeme-li zelenou píci každý týden v zimě při krmení senem stačí 1x za 14 dní. Dvakrát ročně provedeme důkladnou dezinfekci celého chovatelského zařízení.

Chov na roštech

Je používán také při chovu v králíkárnách a králičincích ale i ve faremních chovech při ustájení v klecích. Tyto chovy umožňují maximální udržení čistoty,není potřeba velké množství steliva a prostory k jejich skladování,také úspora času s odklízením výkalů a menší prostory na skladování nebo kompostování hnoje. Velkou výhodou roštového ustájení je snadná hygiena chovu jelikož králíci téměř nepřicházejí do styku s výkaly. Bohužel však často se zvířatům ustájeným na roštových podlahách tvoří otlaky na končetinách, hlavně u velkých a krátkosrstých plemen. Bezstelivové ustájení v králíkárnách a králičincích je konstrukčně náročnější než u stelivového provozu. Všechny kotce dřevěných králíkáren a králičinců mají dvojité podlahy. Horní podlahy jsou buď celoroštové nebo poloroštové. Celoroštové podlahy jsou tvořeny vyndavacím roštem, který může být z dřevěných latěk ( 3-4 cm širokých a asi 1,5 cm silných) s mezerami (1,25 – 1,8 cm) tak aby mohly bobky propadávat (dřevěné rošty králíci brzy zničí ohryzáním,a jsou špatně čistitelné, vyrábíme je z tvrdého dřeva a ošetříme netoxickou inpregnací), nebo můžeme použít drátěný rošt s rozměry otvorů 1,5 cm (na těchto roštech dochází nejčastěji k otlakům a vlivem dezinfekce brzy zreziví), nejlepší však je použít roštů umělohmotných, jsou snadno čistitelné i v dezinfekci a králíci je neokusují. Rozměry propadacích otvorů musíme přizpůsobit danému plemeni, menší průměr bude pro zakrslá plemena větší pro střední a velká. Vždy však rozměry otvorů volíme tak, aby nedocházelo ke zlomeninám končetin. Poloroštové podlahy jsou složeny z přední poloviny plné podlahy a zadní poloviny roštové podlahy. Spodní podlahy musí být spádované ( se spádem 5-10 cm) k zadní stěně kotce, z co možná nejvíce izolujícího materiálu, proti prosakování moče do spodních kotců. Podlahy jsou v zadní části vysunuty tak, aby moč odtekla do sběrných žlábků a následně do jímky. Chovatel by měl mít k zadní části králíkáren přístup, aby mohl v případě potřeby vyčistit prostor mezi podlahami kotců. Při používání roštového ustájení, musíme překrýt zadní škvíru pro odtok močůvky a prostor mezi podlahami, krycí odklopnou lištou, zabráníme tak vzniku průvanu. Roštové podlahy vkládáme do kotců rovnoběžně s dvířky kotce a vyrábíme je ze dvou dílů pro snadné vyjmutí z kotce. I při použití roštů v chovu můžeme místo spodních spádovaných podlah využít podlahy rovné na které vkládáme plastové vany. Na dno vany nasypeme vrstvu pilin nebo hoblin a nad ni umístíme rošt. Tento způsob je velmi výhodný pro obsluhu zepředu králíkárny i při čištění a absolutně zabrání prosáknutí moče do nižších pater. Králicím ustájeným na roštových podlahách musíme pro porod vložit kotiště (hnízdiště).

Speciální faremní chovy brojlerových králíků používají k chovu různé klecové systémy. Jde o celokovové klece svařované z drátěných roštů. Konstrukce většiny používaných klecí je z drátu o průměru 2 – 2,5 mm, přičemž na podlahu je použito silnějšího drátu. Povrchová úprava drátu je provedena zinkováním, nebo je použito nákladnějšího nerezového drátu. Jednotlivé klece jsou sestavovány formou skládaček do různých možností. Jsou vyráběny v několika velikostech podle využití (samice chovná s mláďaty, chovný samec, výkrmová klec apod.) Při použití celokovových podlah je s úspěchem využito vkládání tkzv. odpočívadel z plného materiálu, které králíci velmi rádi využívají. Pro chov v klecích musíme králicím pro porod mláďat vkládat nebo zavěšovat hnízdiště. Rozměry klecí musí odpovídat normám o minimálních rozměrech klecí požadovaných Evropskou unií. Klece jsou zavěšovány na podpůrnou konstrukci, na kterou je připojen i rozvod vody automatickými napáječkami do jednotlivých klecí. Krmítka jsou celokovová automatická zavěšená na stěně klece. Výkaly z klecí propadají podlahou klece na sběrný pás nebo do trusných kanálů se sběrnou lopatou.

Velikost a počet kotců a pater

Velikost kotců určíme podle toho jaké plemeno hodláme chovat a v jakém rozsahu. Doporučují se minimální rozměry pro velká plemena výška kotce 80 cm,délka kotce 120cm a hloubka kotce 70 cm. Pro střední plemena jsou doporučovány rozměry výška 60cm,délka 90 - 100cm a hloubka 70-80cm, pro malá plemena výška kotce 55 cm, délka kotce 70cm a hloubka kotce 70cm a pro zakrslíky postačí kotce o rozměrech výška 40 cm, délka 60 cm a hloubka 70 cm. Pro chovné samce a mláďata umístěná po odstavu jednotlivě lze použít kotce poněkud menší.

Na jednu chovnou králici počítáme s pěti až šesti kotci, pro odchov mláďat. Při výstavním chovu je dostatečný počet kotců nutností, abychom mohli včas rozdělit kvalitní mláďata do samostatných kotců. Počet kotců souvisí i s počtem připouštění a počtem chovných zvířat.

Počet pater králíkárny volíme podle vlastních možností prostoru chovatele. Nejvíce bývá využíváno králíkáren dvoupatrových a třípatrových. Králíkárny které mají jen jedno patro zabírají velmi mnoho prostoru při malém množství kotců, čtyřpatrová králíkárna nám zase ztěžuje manipulaci se zvířaty i samotné čištění a krmení v horním a dolním patře. Králíkárny nikdy nestavíme hned u země, pod nimi si rádi vyhledávají útočiště drobní hlodavci. Podlaha prvního patra králíkárny by měla být alespoň 20 cm nad zemí.

Materiály vhodné pro králíkárny

Základní používané materiály pro stavbu chovatelského zařízení pro chov králíků jsou dřevo, kov, plasty,zdivo,beton a dřevěné polotovary. Většinou se využívá kombinace těchto materiálů.

Zdivo - Zděné králíkárny jsou využívány jen ojediněle, jsou nemobilní, masivní,hůře větratelné a drží se v nich vlhkost. Nejlepším řešením je použití zdiva jen na boční stěny králičinců.

Beton -V zahraničí jsou vyráběny betonové části, taková malá obdoba panelů využívaných ve stavebnictví. Jsou vyztužené dráty a jsou dodávány na trh v různých možnostech sestaveních s přibaleným spojovacím materiálem a plánkem k sestavení. Tento stavebnicový systém má velkou výhodu v možnosti libovolného přikoupení dalších dílů. Králíkárna vyrobená z těchto betonových dílů je prakticky nezničitelná a velmi odolná proti vlivům počasí. Bohužel nejsou tyto králíkárny u nás k dostání, a po domácku vyráběná betonová chovatelská zařízení mají vlastnosti zděných králíkáren. Beton je však velmi dobrým materiálem pro podlahy králičinců a chovatelských hal, také je s úspěchem využíván k úpravě chodníků a prostranství před králíkárnami.

Kov- je nejpoužívanějším materiálem v halovém chovu králíků. Jsou z něj vyráběny klecové systémy různých rozměrů a provedení. V klasickém drobnochovu je kov využíván v podobě pletiva nebo drátěných prutů na dvířka králíkáren, nebo na pokrytí podlah plechem zabraňující prosakování moče.

Plasty- Na zahraničním chovu je možnost objednání tkzv. celoplastových králíkáren, jde o plastové kotce,které jsou zcela nepropustné,izolují, neplesnivějí,nehnijí a jsou odolné proti okusu. Lze je různě sestavovat. Bohužel ani tento druh králíkáren není dosud na našem trhu k dostání. Proto je použití plastů u nás omezeno na použití plastových van ,které se vkládají na podlahy kotců nebo na plastem potažené kovové díly, případně střechy.

Dřevo- Je tradiční materiál používaný k výstavbě králíkáren, je snadno dostupné,cenově přijatelné. Dřevěné králíkárny zhotovujeme z kvalitního dřeva bez narušení, hniloby apod. Dřevo pro stavbu králíkárny by nemělo být čerstvé čím starší tím lepší. Opatříme ho netoxickým impregnačním nátěrem, který nám prodlouží jeho životnost a odolnost proti vlhkosti. Na některé části můžeme s úspěchem použít překližky. Nevýhodou dřeva je náchylnost ke hnití, nízká odolnost proti vlhkosti a králíci jej rádi okusují. Dřevo však dobře větrá, je přírodní a pro králíky přirozenější materiál a patří mezi tkzv. teplejší materiály.

Dvířka kotců

Nejčastější konstrukce dvířek kotců je dřevěný rám připevněný na jedné straně ke konstrukci panty. Jako výplň lze použít silné králíkářské pletivo nebo jsou dvířka vyplněna svislými dráty, o průměru 4-5mm vzdálenými od sebe 2 až 2,ř cm. Vnitřní část dvířek je lépe oplechovat,neboť králíci je nemohou poškodit ohryzáváním. Dvířka bývají konstruována rozměrově téměř přes celou přední část kotce, to je výhodné pro čištění a manipulaci se zvířaty. Pro chovné králice můžeme konstruovat přední stěnu kotce tak,že polovina je tvořena pevnou stěnou a druhá polovina dvířky. Přispějeme tak k většímu soukromí králice hlavně v době porodu a odchovu mláďat. Za dvířky v přední straně kotce lze umístit vyndavací asi 10 cm vysokou lištu,která zabrání vypadávání podestýlky a vypadnutí mláďat z kotce.

Vybavení králíkáren

K vybavení králíkáren patří krmítka,jesle, napáječky a hnízdiště.

Krmítka používané pro králíky musí být v první řadě těžká,aby je králíci nenosili po kotci a neobraceli. Měla by být lehce omyvatelná , nepropustná s velikostí odpovídající danému plemeni. Nedáváme například krmítka pro velká plemena malým králíkům nebo zakrslíkům, znečišťovali by předkládané krmivo. Nejpoužívanější jsou krmítka glazovaná keramická, bohužel jsou velmi křehká. Vhodná jsou i krmítka vyrobená z betonu a opatřena netoxickým nátěrem, který neprosakuje a umožňuje snadné čištění. Plechová krmítka pokud nejsou pevně přidělaná, jsou příliš lehká, s úspěchem jsou používána plechová krmítka tzv. samonásypná zavěšují se na dvířka kotců vně nebo zevnitř. Krmivo se v nich samo posunuje podle potřeby, většinou jsou vybaveny i lištou proti vyhrabování krmiva a králíci nemohou krmivo znečišťovat. Skleněná krmítka jsou méně používaná. Plastová krmítka jsou také velmi lehká, ale snadno omyvatelná a čistitelná, používají se jen přidělaná na stěny kotců nebo dvířka a musí být ze silnějšího materiálu, aby je králíci neokusovali. Krmítka by měli mít vyšší okraj se sklonem dovnitř, aby králíci, zvláště mláďata nemohli lézt do misek a neznečišťovali krmivo.

Tvar misek volíme raději užší a delší. Na trhu jsou k dostání i krmítka dvojdílná, se záměrem do jedné poloviny předkládat krmivo do druhé vodu. V praxi se však ukázalo,že takto předložené krmivo králíci znehodnotí vedlejší vodou a i voda za chvíli není k pití. Ve faremních chovech jsou používána krmítka výhradně automatická, protože se krmí výhradně granulovanými krmivy.

Jesle nám slouží k předkládání sena nebo zeleného krmení. Hlavním účelem pořízení jeslí je úspora krmiv,zamezení pošlapání a uchránění před znečištěním. Jesle jsou zpravidla celokovové nebo v kombinaci se dřevem. Výhodné je opatřit zvláště vnitřní jesle odklopným víkem. Víko zabraňuje mláďatům skákat dovnitř jeslí,mohou si tam pohmoždit nebo i zlomit končetiny. Jesle umístíme, buďto na dvířka kotců nebo na boční stěnu. Na boční stěnu můžeme použít jesle tradičního tvaru, které plníme senem svrchu nebo jesle ve tvaru položenémo U, které již svojí konstrukcí zabrání vniknutí mláďat do jeslí a plníme je po otevření dvířek kotce zepředu. Konstrukčně podobné jsou mezi chovateli oblíbené tzv. Menhoferovi jesle, jsou vyrobené ze dřeva a kovových prutů. Zcela zabrání vniknutí zvířat do jeslí a navíc poskytují odpočinkovou plochu,kterou králíci rádi používají. Plníme je taktéž z boku. Někteří chovatelé používají tkzv. krmné chodbičky. Jsou to vlastně celé dvojité boční stěny vyrobené ze svislých drátů mezi dvěma kotci, mezi ně se zakládá zepředu seno. Toto řešení má však velkou nevýhodu ve snadném přenosu nakažlivých onemocnění mezi sousedními jedinci a prolézání malých mláďat.

Umístěním jeslí na dvířka kotce zevnitř značně omezíme přístup světla do kotce a seno, které králíci částečně vytáhnou z jeslí se nám bude přivírat mezi rám a dvířka kotce. Jesle zavěšené na vnější straně dvířek jeslí, mají stejné nevýhody jako umístění jeslí zevnitř. V letním období zakládáme do jeslí zelené krmivo, nesmíme je však do jeslí namačkat zapařilo by se a králíci by z takto předloženého krmiva měli vážné zdravotní problémy. Raději dávku rozdělíme na několik menších, které doplníme častěji během dne. Podávání zelené píce přímo na podlahu kotce je nehygienické a vede k vážným zdravotním problémům. (Kokcidióza).

Napáječky jsou buď automatické nebo k napájení používáme již zmíněné misky. Předkládání vody v miskách je nejrozšířenější způsob napájení králíků mezi chovateli. Bohužel však králíci vodu snadno znečišťují výkaly a močí, proto musíme vodu měnit alespoň jednou denně. Další způsob používaný k napájení králíků jsou vaničkové napáječky, které tvoří nádrž na vodu z plastu nebo plechu a skleněná nebo plastová láhev. Láhev zavěsíme na pletivo dvířek, vně kotce za pomocí držáku a vaničku do půlky prostrčíme otvorem ve dvířkách kotce. Vaničková napáječka pracuje na principu spojených nádob. V praxi jsou používány i napáječky kapátkové, které pracují na principu obrácené láhve s kapátkem,ze kterého se králík dotykem jazyka sám napije. Jsou k dostání buďto plastové nebo skleněné s kovovým uzávěrem, v různých velikostech. Vodu v lahvích vyměňujeme,každý druhý den,aby se nám v ní netvořili škodlivé bakterie. V halových chovech je plně automatický systém napájení,kdy z je z nádrže rozvedena voda systémem hadiček do jednotlivých klecí, kde jsou nainstalovány vlastní napáječky ( tlačítkové,ventilové nebo miskové). V zimě při venkovním chovu lze použít jen napájení z keramických nebo betonových misek. Ty však také zamrzají, ale můžeme je vyměňovat za druhé vyčištěné. Zamrzlé dáme do teplé místnosti roztát, poté je umyjeme a jsou znovu připraveny k použití. Ostatní systémy v zimě zamrznou a popraskají. V létě musíme napájecí systémy chránit proti přímému slunci, aby se nám v lahvích nebo rozvodných hadičkách netvořily řasy.

Kotiště slouží jak jsme se již zmínil, králicím v době porodu a odchovu mláďat. Bývá zpravidla vyrobeno, ze dřeva, kovu nebo plastu a nahrazuje králicím přirozenou noru. Způsob provedení kotišť je různý. Vkládáme je asi 14 dní před očekávaným porodem králice do kotce. Aby si na něj včas zvykla a mohla si do něj nosit stavební materiál na hnízdo.Zamezuje rozlézání mláďat po hnízdě a také zabrání vytažení mláděte přisátého na struku králice. Rozdělujeme je na uzavřená kotiště a otevřená. Uzavřené kotiště, je bedýnka s odnímatelným víkem a s otvorem pro vstup králice. Otevřené kotiště je vlastně jen nízká bedýnka, která zabraňuje mláďatům rozlézání po kotci. Kotiště je nezbytné v halových chovech při chovu v klecích (tyto kotiště mají i uzavíratelný vchod pro králici,aby bylo možno provádět kontrolované kojení, nebo při podkládání mláďat) dále v chovu na roštech a můžeme ho využít i v zimní plemenitbě u stelivového provozu. Lze je doporučit i u králic prvniček,nespolehlivých nebo plachých. Rozměry kotišť záleží na plemeni.Pro střední plemena by kotiště mělo být alespoň těchto rozměrů délka 60-65 cm,šířka 30 –35 cm,výška 30-35 cm s průměrem otvoru pro králici 150-170mm. Otvor pro vstup králice bývá kulatý,polokulatý nebo i hranatý umístěný na boční straně kotiště.

Ochranná prkénka,která nám zabraňují vypadnutí mláďat z kotce a vypadávání podestýlky ven z kotce. Jsou to vyjímatelná 10-12 cm vysoká prkénka, která se umísťují v přední části kotce těsně za dvířka.

Výběhy a pastevní ohrádky

Výběhy používají chovatelé pro ozdravění svého chovu, přispívají k zlepšení kondice, kvality kožky, otužilosti, pohyblivosti a zdraví zvířete. Výběhy pro králíky bývají řešeny různým způsobem. Podle umístění je dělíme na pevné a přenosné. Pevné výběhy většinou navazují přímo na chovatelská zařízení, mají pevný základ,jsou zabezpečeny proti podhrabování (50-60cm do hloubky) a popřípadě jsou zajištěny i seshora proti vyskakování králíků (zvláště mladí králíci jsou velmi dobří skokani, získají-li trochu prostoru) nebo případnému vniknutí psa nebo kočky. V tomto druhu výběhů mohou být králíci umístěni i delší dobu za předpokladu,že jim zabezpečíme krmení, napájení a budeme výběhy udržovat v dostatečné čistotě. Přenosné výběhy slouží k vypásání trávníků, za použití přenosných klecí nebo ohrádek. Musí se však zabezpečit proti přímému slunci zastíněním a králíci by měli mít po celý den přístup k vodě. Postupně je posunujeme tak jak králíci stačí terén vypásat. Proti podhrabování je nejlépe zabezpečíme tak,že dno přenosné klece vyrobíme z pletiva s většími oky, králíci přes něj mohou vypásat trávník, ale nemohou se podhrabat. Z přenosných výběhů přenášíme králíky na noc do králíkáren.

Stavby a zařízení doplňující chovatelská zařízení

Odpadní jímky

Slouží k dočasnému uskladnění odpadních vod a moči, které se nesmějí volně vypouštět do rigolů, příkopů nebo do veřejné kanalizace. Jímky mají být pravidelně vybírány a odpad odvážen. Velikost jímky by měla být taková aby pohodlně dokázala přijmout odpadní vody vašeho chovu a nemusela se vybírat velmi často. Musí mít nepropustné stěny a dno, aby se zabránilo pronikání odpadních vod do okolí, což by mohlo zapříčinit znečištění podzemních vod.Strop by měl být neprodyšný nejlépe z betonu s železným nebo litinovým poklopem.Únosnost stropu by měla odpovídat předpokládané zátěži. K jímce by měl být zajištěn bezproblémový přístup, aby se dala snadno vybírat. Vzdálenost jímky od obytných budov by měla být alespoň 5m a od studny alespoň 10 m. Kaly z jímky smícháme se zeminou a kompostujeme.